„Ve statistikách nacházíme dva vrcholy pracovní úrazovosti. Vedou nováčci mezi dvaceti a pětadvaceti lety, kteří se zraní obvykle v důsledku neznalosti rizik, chybějících dovedností a zkušeností. Druhý vrchol se překvapivě týká zkušených pracovníků mezi čtyřiceti a pětačtyřiceti lety, kteří trpí ‚provozní slepotou‘,” vysvětluje Lubomír Winkler ze společnosti Ardon Safety, která poskytuje bezpečnostní řešení pro zaměstnance z výrobních profesí.

„Jde o rutinéry, jejichž pracovní činnosti jsou již téměř nevědomé a plně zautomatizované, a pracovníci tak často přeceňují své zkušenosti. Z pocitu mazáctví například nepoužívají předepsané ochranné pracovní pomůcky, zatímco nováčci ani nemusejí vědět, že je vůbec mají nosit,“ doplňuje.

Právě nedostatečné pomůcky úrazovost běžně zvyšují, jak Novinky a Právo napsaly v listopadu. [celá zpráva]

Rozdíl mezi pracovním a nepracovním úrazem

Nejvíce pracovních úrazů se stává v pondělí, a to hned dopoledne mezi 9. a 11. hodinou, což má svoji logiku. Petr Kaňka, poradce a expert na bezpečnost práce z Bureau Veritas, vidí jednu z příčin v nastavení českého sociálního systému.

Jedná se o rozdíl v náhradách a dopadu na příjem domácnosti mezi pracovním a nepracovním úrazem. Srovnáme-li například úraz končetiny, k němuž došlo v soukromém čase, s odškodněním úrazu v pracovní době, rozdíl ve vyplácené nemocenské a v odškodném je značný.

„V některých firmách se polovina lidí zraní v pondělí po ránu beze svědka, což může být často podvod a kamufláž úrazu utrpěného na chalupě o víkendu. Bohužel, někdy je velmi těžké pracovní úraz neuznat a firmy lidem raději kývnou, jen aby se vyhnuly problémům či soudnímu sporu,” uzavírá Kaňka.