Dalibor Špok došel ke stejnému výsledku jako psycholog Matt Killingsworth. Aby práce bavila, měli bychom z ní mít radost - velmi jednoduché a kdokoli může dodat „to se snadno řekne“, ale je to tak. Dodržení alespoň poloviny následujících bodů by mělo pomoci.

1. Řídit pozornost

Radost je důsledek toho, s čím se setkáváme v našem prožívání. Prvním předpokladem umění radosti je proto podle Špoka schopnost přiklánět svou pozornost, a to na přítomnost a přiměřený úsek práce.

„Učíme-li se být plně přítomni tomu, co děláme, byť to není vždy veselé či snadné, zjišťujeme, že je to snadnější, než když se myslí touláme k představám, jak nás daný úkol nebaví nebo co bude k večeři. Tím, že fádní realitu vnímáme s plnou pozorností – tím přestává být fádní,“ tvrdí Špok.

Co se týká přiměřeného úseku práce, není snadné se soustředit na to, kolik nás toho ještě čeká a jak obtížné to bude. „Soustřeďte se na menší časové úseky: na další větu, další telefonát, další úkon. Každý úkol můžete rozmělnit a soustředit se jen na další pohyb,“ radí. Klíčem k radosti je tak „dělat to, co dělám“.

2. Připravovat vlastní budoucnost

„Dnešní zbytečný konflikt znamená noční nespavost a ta znamená zítřejší rozmrzelost. Dnešek bez tělesného pohybu znamená zítřejší únavu a depresi. Dnešní neochota potlačit drobnou závist znamená depresi za rok,“ popisuje psycholog.

K prožívání radosti je potřeba také intenzivní pohyb každý den, dostatek spánku, odpočinku a pobytu v přírodě a přirozená strava. To je základní požadavek organismu, přes který se nepřenese sebelepší motivace.

„I zde platí, že plody zdravého stylu sklízíme až v budoucnosti: dnešní běh znamená zítřejší trpělivost a červnová posilovna znamená červencovou pohodu,“ vysvětluje.

3. Prožívat v práci její smysl

Pracovník musí vědět, proč práci dělá. „Abych uživil svou rodinu“, „protože mě to baví“ - to je málo. „Mít smysl znamená vědět a prožívat, co svou prací vytvářím, čím někomu pomáhám, jaké talenty využívám, jaké potřeby uspokojuji,“ říká psycholog.

Fungující motivace tak dle jeho názoru nemůže být jedním bodem v budoucnu (dnem výplaty nebo koncem obtížného úkolu), ale každodenním zážitkem.

„Naším úkolem je vnímat to, co je, ale co nevidíme. A pokud není nic, čím nás naše práce těší, je třeba přemýšlet o tom, co musíme změnit,“ doplňuje.

4. Soustředit se na vytvoření podmínek

Ve zlepšení aktuálního pocitu může bránit přílišné soustředění právě na tuto změnu. Když usilovně chceme usnout, také hned neusneme.

„Radost je důsledkem správných podmínek. Analyzujme, co je příčinou toho, že nemůžeme věc prožívat pozitivně. Hledejme příčiny vně i uvnitř. Vnitřní podmínky jsou často způsoby, jakými vnímáme vnější faktory. Snažme se obojí, tedy i vnitřní podmínky, změnit - alespoň v rámci možností,“ uvádí.

Často s vnějšími podmínkami příliš něco udělat nejde, ale je možné změnit způsob vnímání nebo reakce na tuto situaci.

5. Neošklivit si lidi okolo

Předem si ošklivit spolupracovníky je zárukou negativních pocitů. Odborník varuje, že radost není soukromou záležitostí, kterou dokážeme oddělit od okolního prostředí.

„Jistě, nudné kolegyně i otravní zákazníci existují. Není však kolegyně nudná proto, že nechceme vyjít vstříc jejímu vnímání světa? A zákazník otravný proto, že nechápeme, co skutečně prožívá?“ klade si otázky.

Je proto žádoucí snažit se změnit nastavení, s jakým ve všech lidech okolo rozpoznáváme především negativní vlastnosti. „Učme se vnímat zákazníka jako někoho, komu pomáháme, a kolegyni jako někoho, ke komu hledáme cestu,“ uzavírá toto téma.

6. Vytvářet jen dobré vztahy

Dobré vztahy jsou zásadní příčinou pracovní spokojenosti. Pracoviště není místem pro dokazování si své osobní sebehodnoty poměřováním s druhými. Neustálé srovnávání se s někým znamená být nešťastný. Vždy totiž nejdeme někoho, komu se daří lépe, i když to ve skutečnosti vůbec nemusí být pravda.

Podle psychologa je velkou chybou cenit si v práci pouze přátelských vztahů a myslet si, že vztahy k lidem, s nimiž si tolik nerozumíme, nestojí za to budovat.

„Snažme se budovat korektní a nápomocné vztahy, i když bychom s touto kolegyní na drink nešli. Učme se druhým vycházet vstříc. Učme se přizpůsobovat ve svém chování jejich specifičnosti. Jeden je veselá kopa, u toho přidejme na humoru, druhý je vážný, u něj uberme,“ radí dále.

7. Umět vydechnout

Jakýkoli cyklus práce musí probíhat v rytmu napětí a uvolnění. Zastavení a vydechnutí je důležité ve všech časových rozmezích: hodinovém (pravidelné pauzy po úkolu, po desítkách minut práce), denním (oběd v klidu, večerní relax), týdenním (odpočinkový víkend, nekoukání do pracovní pošty), měsíčním (jeden prodloužený víkend mimo domov) a ročním a delším (několik dovolených a jedna delší než týdenní).

8. Hledat radost i jinde

Výzkumy opakovaně ukazují, že spokojenost se přelévá. Proto je důležité ji paralelně budovat ve více oblastech - přátelé, rodina, koníčky, práce.

„Pokud máme rozvinuté koníčky, milující partnerku a těšíme se, jak si večer zasportujeme s kamarády, potom prožívaný stres z aktuálního pracovního úkolu je mnohem menší, než pokud nás doma nečeká nic než prázdno a televize,“ sděluje psycholog.

Jestliže se v jedné z uvedených oblastí nedaří, spokojenost v ostatních oblastech nás podrží.

9. Kontrolovat své myšlenky

„Naše myšlenky mají extrémní vliv na to, jaké pocity prožíváme. Pokud dovednost kontrolovat své myšlenky trénujeme, překvapí nás míra svobody, kterou nad nimi máme,” uvádí odborník poslední bod.

Není možné ovlivnit, jaká myšlenka se objeví. Ale je možné se rozhodnout, zda se bude dále promýšlet.

„Nebo ji necháme stranou pomalu zmizet. A za pár sekund znova, když se stejná myšlenka hlásí o slovo. V klidu, bez zbytečného boje. Po nějaké době se mysl uklidní: přestane nám přinášet myšlenky, které neposilujeme. Myšlenky posilujeme tím, že je promýšlíme,“ dodává.