Pracuji na městském úřadě, kde máme rozvrženou pracovní dobu: Po – 9 hodin, Út – 8 hodin, St – 9 hodin, ČT – 8 hodin, Pá – 6 hodin. Pokud čerpám dovolenou např. v době od pondělí do středy (včetně), tak v úřední dny se dostávám do minusu 1 hodinu, v tomto příkladu minus 2 hodiny, které musím v týdnu napracovat. Pokud čerpám dovolenou celý týden, tak nenapracovávám nic, protože v pátek se mi to vyrovná. Je to takto v pořádku?

Nárok na dovolenou

Dovolená představuje nárok zaměstnance na dlouhodobý placený odpočinek. Ze zákona je minimální rozsah dovolené pro všechny zaměstnance alespoň čtyři týdny, pro státní zaměstnance potom 5 týdnů a pro pedagogické a akademické pracovníky 8 týdnů.

Zákoník práce dále uvádí, že by čerpání dovolené mělo zpravidla proběhnout vcelku v tom kalendářním roce, ve kterém nárok na ni vznikl.

Určování čerpání dovolené

V praxi běžně funguje, že na dovolené se zaměstnavatel a zaměstnanec společně domluví tak, aby vyhovovala oběma stranám. Problém ale může nastat, pokud se strany nedohodnou.

Zákoník práce v takovém případě dává právo na určení termínu dovolené plně do rukou zaměstnavatele, který je ovšem povinen sdělit termín čerpání dovolené zaměstnanci alespoň 14 dní předem.

Alespoň jeden úsek takto nařízené dovolené poté musí mít délku 2 týdnů. Zbylou dovolenou může zaměstnavatel s přihlédnutím k oprávněným zájmům zaměstnance určit i po jednotlivých dnech, výjimečně po půldnech.

Je den jako den?

Dovolená se čerpá po týdnech, případně po dnech (půldnech), nikoliv po hodinách. Nezáleží tedy, jak dlouhé má zaměstnanec pracovní dny – zda v pondělí měl pracovat více hodin než v pátek apod. Pro účely dovolené jsou jednotlivé týdny a dny brány rovnocenně.

Pokud je dovolená čerpána v den, kdy měl zaměstnanec odpracovat 10 hodin, avšak jeho průměrný pracovní den má pouze 8 hodin, neznamená to, že by si musel 1 hodinu dovolené „napracovat“, ale vyčerpal právě 1 den dovolené.

Na co ovšem musí zaměstnavatel při určování čerpání dovolené myslet, je to, aby nedocházelo ani ke zvýhodňování, ani ke znevýhodňování zaměstnanců – jednotliví zaměstnanci by v rámci roku měli čerpat dovolenou přibližně ve stejně dlouhých pracovních dnech.

U stejného rozvržení práce by nemělo docházet k tomu, že jeden zaměstnanec čerpá dovolenou vždy, když má delší směnu (např. 10 hodin), a jiný zaměstnanec vždy, když má kratší směnu (např. pouze 6 hodin).

Shrnutí

Není v pořádku, abyste si dovolenou napracovávala, protože jste čerpala dovolenou ve dnech, kdy máte delší směnu. Za den čerpání dovolené se bere celý pracovní den bez ohledu na jeho délku.

V praxi by se však nemělo stát, že jeden zaměstnanec bude čerpat dovolenou převážně přes „delší“ pracovní dny a druhý pouze přes ty „kratší“.

Odpovídali Michal Peškar a Kristýna Veselková z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris

Máte nějaký dotaz z oblasti vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem? Stručně jej popište a zašlete na e-mail kariera@novinky.cz. Pokusíme se všechny dotazy přečíst a ty nejzajímavější najdete v rubrice Kariéra i s odpověďmi renomovaných odborníků. Nepište ale přímo na adresu advokátní kanceláře, kterou vidíte v tomto textu! Agendu spojenou s dotazy do Poradny vyřizuje pouze redakce Novinek.cz.