Pokud jde o postoj zaměstnanců, více než polovině dotázaných (57 %) to nevadí. To se ovšem týká jen období mimo dovolenou. Tu si naopak chce český zaměstnanec užít v klidu a ve srovnání se všemi ostatními národnostmi zahrnutými v průzkumu projevuje k narušování dovolenkového relaxu nejnižší toleranci. Jen necelá pětina dotazovaných nemá problém pracovat o dovolené.

Pustit o dovolené práci z hlavy

„Pro spokojenost a psychickou pohodu zaměstnanců je důležité, aby mohli ve dnech volna myšlenky na práci pustit z hlavy. Být neustále v pohotovosti je stresující a člověk, který musí vyřizovat pracovní záležitosti i o dovolené, si pořádně neodpočine. To je na škodu nejen pro něj, ale i pro zaměstnavatele,“ zdůrazňuje Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.

Soukromé aktivity v práci jsou běžné

Hranice se ovšem nestírají jen v neprospěch zaměstnanců. Až dvě třetiny dotazovaných v průzkumu přiznaly, že si naopak v pracovní době vyřizují i své soukromé věci. Někteří zaměstnavatelé to netolerují, ale mnozí jsou shovívaví, pokud to nenarušuje chod firmy.

„Soustředit se osm hodin bez přestávky v kuse jen na práci je prakticky nemožné, zejména pokud se jedná o duševně náročnou činnost. Káva s kolegy nebo procházka na čerstvém vzduchu není kontraproduktivní, naopak, zaměstnanec se uvolní a další úkoly se mu lépe plní. Navíc člověk, který si bez stresu může v pracovní době občas vyřídit věci, které by jindy nezvládl, se cítí v zaměstnání lépe a často má sám tendenci ztracený čas vynahradit,“ říká Púllová.

Svoboda posiluje loajalitu

Potvrdily to i výsledky uvedeného průzkumu, v němž více než polovina Čechů uvedla, že na pracovní e-maily a telefonáty reaguje prakticky okamžitě i mimo úřední hodiny. Příliš přísná pravidla a zákazy toho většinou stejně moc nevyřeší.

„Pokud si zaměstnanec nespustí internet veřejně na počítači, udělá to potají na svém mobilu a bude si to užívat, kdykoliv bude mít příležitost. Ti, co mají více svobody, bývají loajálnější a mnohdy neváhají být v případě potřeby k dispozici i mimo smlouvou stanovené hodiny,“ připomíná Hana Púllová.