Hlavní obsah

Rentgenová laborantka pracuje na Bulovce nejdéle ze všech

Právo, Lucie Fialová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Někdo střídá práci bez mrknutí oka a každou chvíli zkouší štěstí na jiném postu, jiný zůstává věrný jedinému zaměstnavateli léta.

Foto: Lucie Fialová, Právo

Anna Šimůnková nezměnila zaměstnání 58 let.

Článek

Anna Šimůnková pracuje v Nemocnici na Bulovce od roku 1953, kdy nastoupila hned po maturitě jako laborantka na rentgen. Za to si v tomto zdravotnickém zařízení vysloužila ocenění nejdéle pracující zaměstnanec.

„Je to druhé moje dítě,“ říká o Bulovce šestasedmdesátiletá vitální dáma, která, byť by si mohla užívat zaslouženého důchodu, tam dosud neúnavně vypomáhá.

Nevydrží lenošit

„Já to doma nevydržím, jsem důchodce, který není zvyklý koukat na seriály. Chodím cvičit, na počítač, dělám tai-či, jezdím s důchodci z Prahy 1 na výlety, naučila jsem se malovat žehličkou voskovými barvami, od roku 2002 navštěvuji univerzitu třetího věku,“ vypočítává velké množství svých aktivit milovnice cestování. Už se moc těší, jak se koncem ledna znovu vydá na lodi po Středozemním moři.

Když poprvé přišla do nemocnice, pracovalo se samozřejmě úplně jinak než dnes. „Spousta práce se dělala manuálně, dnes to obstarají stroje. Ale stejně je potřeba, aby laborant, který je obsluhuje, byl technicky na výši, znal důkladně anatomii,“ konstatovala.

Jediné, co se prý za léta nezměnilo, je povel Nehýbejte se a nedýchejte! pacientovi v okamžiku, kdy se snímkuje.

Spokojenost v práci je důležitá

„Řeknu vám, je důležité, aby byl člověk v práci spokojený. Vždycky jsem tu měla dobrý kolektiv, mohla jsem se na něj spolehnout,“ vzpomíná bývalá vrchní laborantka Šimůnková na svoje spolupracovníky. Řadu z nich dokonce učila řemeslu ve zdravotnické škole.

Svoji práci milovala natolik, že v roce 1968, kdy do Prahy vtrhla cizí vojska, vyrazila z Prahy 1, kde bydlí, na Bulovku pěšky. A na mostě Barikádníků proti ní jely ruské tanky. „Uvědomila jsem si, že to tady nemůžu nechat bez dozoru. Lidi se museli prostě vystřídat, museli k rodinám,“ vrátila se k neradostnému období.

Vnoučata jejími četnými aktivitami netrpí. „Vnukovi je 25 let. Když byl malý, čas jsem na něj neměla. To obstarával manžel. Ale jezdila jsem s ním na prázdniny, abych neměla výčitky svědomí. Na to vzpomíná docela rád,“ vyprávěla žena, která před čtyřmi roky prodělala vážnou operaci srdce.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám