V TOP 09 platíte za odbornici na sociální oblast, vaším oblíbeným tématem je reforma penzijního systému. Jak by se podle vás měl změnit, aby zůstal i nadále funkční a nezhroutil se?

Stávající průběžný systém financování státního důchodového pojištění výhradní formou zdanění práce (28 % z vyměřovacího základu daně z příjmů fyzických osob) je dlouhodobě neudržitelný. Při   vyjednávání koaliční dohody vládních stran panovala shoda v tom smyslu, že důchodová reforma  má vycházet ze závěrů tzv. Bezděkovy komise.  Nezbytný je  vícepilířový systém, kdy spoření do  pilíře tzv. kapitalizačního bude podpořeno nižším odvodem do státního průběžného pilíře.

Netajíte se tím, že před větším zatížením pracujících vyššími odvody na sociální pojištění dáváte přednost posunutí hranice odchodu do důchodu, navrhujete 67 let. Už dnes ale mají pracující z kategorie 50+ velké problémy udržet si zaměstnání, neřku-li sehnat nové, pokud o ně přijdou. Umíte si představit, jak bude hledat novou práci propuštěný 66letý zaměstnanec rok před důchodem?

Vím, že toto je a bude velký problém  důchodové reformy.  Domnívám se, že napomoci  řešení této situace mohou  nižší odvody zaměstnavatelů  pracujících v předdůchodovém věku.  Věřím, že se  podaří i velmi zpružnit pracovně právní legislativu, aby  bylo snadnější najít třeba krátkodobější zaměstnání.

Upozorňujete také na to, že Česko je poslední zemí v Unii, kde přetrvává „diskriminace“ mužů vůči ženám kvůli vyšší věkové hranici pro odchod do důchodu. Nepatřilo ale snižování důchodového věku u žen v závislosti na počtu vychovaných dětí roky k úspěšným nástrojům státu sloužícím ke zvyšování porodnosti?

O této otázce  se vedou živé diskuse,  na jedné straně  se ozývá slovo diskriminace,  na druhé podpora  rodiny a porodnosti.  Myslím, že bude nutno zkusit  provést analýzu, nakolik se dřívější odchod  žen do důchodu projevuje  v otázce rozhodování o počtu dětí v rodině. Vzhledem k převažujícím  názorům se však obávám, že Česko o tuto výsadu v budoucnosti asi přijde.

Jednou ze složek reformy penzijního systému by podle vás měla být mezigenerační solidarita rodiny. Co by to mělo znamenat v praxi?

Ten, kdo si spoří do kapitalizačního pilíře důchodového systému a má rodiče v důchodovém věku,  bude moci určité procento svého odvodu směřovat přímo ke zvýšení  důchodů svých rodičů.

Důchodový účet se loni dostal do ztráty ve výši zhruba 30 miliard korun. To odpovídá částce, která na něm v 90. letech přebývala. Tehdy ale stát nepřistoupil na jeho oddělení od státního rozpočtu a přebytek posloužil k vytvoření iluze vyrovnaného stavu veřejných financí.Tentýž stát má teď garantovat bezpečí peněz na účtech v uvažované kapitálové části systému. Nebude ale každý další ministr financí znovu v pokušení použít tyto prostředky „dočasně“ k jiným účelům?

Zabránit  tomu může jen důsledné oddělení důchodového systému od státního rozpočtu. Pokud to bude jasně zákonně ošetřeno,  nemůže si žádný ministr dovolit zákony porušovat.

Už jste si spočítala, jaký důchod vyměří úředníci vám, až dosáhnete hranice důchodového věku?

Tímto jsem se zatím  nezabývala.