Téměř každý zná ze svého okolí případ, kdy někdo přišel o zaměstnání pro nějaké porušení pracovních povinností. Zdánlivě to vypadá jednoduše – když někdo neplní své povinnosti, dostane „padáka“. Skutečnost je ale mnohem složitější. Někdy je těžké vyhodit i toho, nad jehož chováním kroutíte hlavou. A jindy zase může člověk přijít o práci pro něco, co by považoval za drobnost.

Podle zákoníku práce může zaměstnavatel uplatnit tři druhy sankcí:  okamžité zrušení pracovního poměru (tzv. vyhazov na hodinu), výpově, nebo písemnou výtku, ve které bude zaměstnanec upozorněn na možnost výpovědi.

Možnost uplatnění těchto sankcí je přitom závislá na intenzitě rušivého chování. Zákoník práce sice rozlišuje tři stupně porušení pracovní kázně, pro jejich vymezení však používá pouze vágní pojmy „méně závažné“, „závažné“ a „porušení zvlášť hrubým způsobem“.  A tak se často stává, že spor o to, jakým způsobem lze zaměstnance postihnout, končí třeba až u Nejvyššího soudu.

Jak také rozhodl Nejvyšší soud

Jeho verdikty mohou být pro laiky neuvěřitelně zajímavé. Mezi takové patří i rozsudek, který „zachránil“ zaměstnankyni, jež:

- pětkrát bez vědomí zaměstnavatele opustila pracoviště,

- v krátké době neodjela na plánovanou služební cestu,

- vyslala dva zaměstnance na školení bez vědomí nadřízeného

- nesplnila úkoly uložené jí nadřízeným pracovníkem.

Podle Nejvyššího soudu šlo sice o soustavné, avšak méně závažné porušení pracovní kázně. A takové lze řešit napomenutím zaměstnance.

Mnohem hůře dopadla zaměstnankyně supermarketu, která „odcizila“ tužku v hodnotě 21,90 Kč, kterou navíc použila k plnění svých pracovních povinností (neboť potřebnou psací potřebu od zaměstnavatele neobdržela).

Navzdory zanedbatelné škodě a motivu zaměstnankyně šlo podle soudu o porušení nezbytného vztahu důvěry ve spolehlivost a poctivost zaměstnance. Něco takového představuje porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, což lze řešit okamžitým zrušením pracovního poměru.