Pro sociální zabezpečení v EU platí od května nová pravidla

Cílem členských zemí EU bylo především zjednodušit a modernizovat stávající pravidla pro koordinaci sociálního zabezpečení, doplnit v nich některé chybějící právní normy a zohlednit v nich nedávné rozsudky Soudního dvora Evropských společenství.

Nová nařízení se řídí principy rovnosti zacházení (členské státy nemohou vyhradit přístup k dávkám pouze svým občanům), aplikace právního řádu jediného státu (každá migrující osoba je pojištěna pouze v jednom z členských státu, zpravidla tam, kde pracuje), sčítání dob pojištění (pokud je nárok na dávku podmíněn získáním minimální doby pojištění, zohlední se i doby pojištění získané v ostatních státech EU), a zachování nabytých práv - export dávek (pokud osoba získá na určitou dávku nárok, nelze ji přestat poskytovat pouze proto, že se odstěhovala do jiného státu).

Právní předpisy Evropské unie nenahrazují národní legislativu, jsou však přímo závazné a systémy sociálního zabezpečení členských států koordinují.

Změna se mj. dotkne úhrad mezi institucemi členských států za zdravotní péči poskytnutou v jiném státě, než tam, kde má klient pojištění. Díky přesně stanoveným lhůtám by se mělo fungování systému výrazně urychlit. K tomu by měla přispět rovněž elektronická výměna informací mezi institucemi v různých členských státech, na kterou by měly postupně přecházet. Měla by mimo jiné výrazně zrychlit a zpřehlednit postup u vyřizování žádostí klientů o sociální dávky.

Nová nařízení rovněž rozšiřují možnosti hledání práce v jiném státě EU, než kde je nezaměstnaný evidován a pobírá dávky v nezaměstnanosti. Dobu poskytování dávky v nezaměstnanosti ze strany státu posledního zaměstnání je možné nově rozšířit až na 6 měsíců. Kromě toho by nezaměstnaný měl dostávat dávku přímo, nikoliv prostřednictvím úřadu práce hostitelské země, jak tomu bylo doposud. Úplně poprvé se v právní úpravě této oblasti objevují nástroje na vymáhání přeplatků na dávkách a na vymáhání pojistného, které dosud členským státům EU chyběly.