Článek
| 1. Manžel má v roce 2010 dvě pracovní smlouvy - jednu základní pracovní smlouvu na dobu neurčitou - tzv. hlavní pracovní poměr, a potom další pracovní poměr na dobu neurčitou v rozsahu 7 hodin týdně u jiného zaměstnavatele. Jak to bude v případě, že v roce 2010 dosáhne důchodového věku. Může tedy pokračovat v obou pracovních smlouvách i v případě, že si požádá o starobní důchod? |
|---|
| 2. Nastoupil jsem v roce 2008 do starobního důchodu. Pokračoval jsem v práci i v roce 2009 na základě pracovní smlouvy na dobu určitou, uzavřenou na jeden rok, a pokračuji i nyní, kdy mám pracovní smlouvu na dobu určitou od 2.1.2010 do 31.12.2010. Může se mnou zaměstnavatel např. pro r. 2011 uzavřít pracovní smlouvu na dobu neurčitou? |
Otázka číslo 1
Možnost pracovat při pobírání starobního důchodu (s výjimkou předčasného starobního důchodu) se vztahuje na všechny pracovní poměry bez jakékoli limitace. Váš manžel, který pracuje na dvě pracovní smlouvy na dobu neurčitou, tedy může po dosažení důchodového věku pokračovat v obou pracovních poměrech.
Ani jeden ze zaměstnavatelů nemá důvod k ukončení pracovního poměru vašeho manžela proto, že si požádal o starobní důchod. Možnosti skončení obou pracovních poměrů jsou naprosto stejné jako u běžných zaměstnanců, tedy obecně dohodou nebo výpovědí z důvodů vyjmenovaných v zákoníku práce, mezi které v žádném případě nepatří dosažení důchodového věku.
Otázka číslo 2
Druhá otázka se týká zaměstnanců, kteří byli ve starobním důchodu již před 1. lednem 2010 a měli proto pracovní poměr uzavřený na dobu určitou nejvýše jednoho roku (i opakovaně).
Obecným pravidlem pro sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou se všemi zaměstnanci, tedy včetně důchodců, nyní je, že délka tohoto pracovního poměru nesmí přesáhnout celkem 2 roky (s výjimkou pracovního poměru sjednaného například na zástup zaměstnankyně na mateřské/rodičovské dovolené, agenturních zaměstnanců atd). Pro další trvání pracovního poměru u téhož zaměstnavatele je již možný pouze pracovní poměr na dobu neurčitou.
Pokud jde o zaměstnance zmiňovaného ve druhém příkladě, mezi právními odborníky zpočátku existovaly spory o to, od kdy se mají 2 roky trvání pracovního poměru na dobu neurčitou v obdobných případech počítat (zda vždy od 1. ledna 2010, nebo až od prvního prodloužení pracovní smlouvy po tomto datu).
Rozhodl Nejvyšší soud
Nakonec došlo díky rozhodnutí Nejvyššího soudu, řešícího obdobné změny v právní úpravě z roku 2004, ke shodě na tom, že pracovní poměr je možné právním úkonem učiněným po 1. lednu 2010 prodloužit nebo opakovaně sjednat pouze na dobu nejvýše 2 let, počítanou ode dne účinnosti novely zákona o důchodovém pojištění, tedy od 1. ledna 2010. Nepodstatné je, jestli k prodloužení dojde změnou stávajícího pracovního poměru, nebo uzavřením nové pracovní smlouvy a tedy vznikem dalšího pracovního poměru.
Pro vámi popisovaný případ to znamená, že pro dobu po skončení současné pracovní smlouvy 31. prosince 2010 s vámi může zaměstnavatel sjednat ještě další pracovní smlouvu (či prodloužit pracovní poměr) na dobu určitou. Doba trvání této pracovní smlouvy však již nesmí překročit jeden rok (bylo by možné i prodloužení pracovní smlouvy například dvakrát o šest měsíců). Stejně tak je možné v roce 2011 již sjednat smlouvu na dobu neurčitou, pokud o to budou mít obě strany zájem - zákon vám v tom žádným způsobem nebrání a pobírání Vašeho starobního důchodu to nijak neovlivní.
Klíčové však je, že pro rok 2012 budete moci uzavřít jedině smlouvu na dobu neurčitou. Trvání smlouvy na dobu určitou po tomto datu by bylo v rozporu se zákoníkem práce a mohl byste se tak domáhat u soudu, že vám vznikl pracovní poměr na dobu neurčitou (za podmínky, že byste vašemu zaměstnavateli před skončením sjednané doby oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání).
Na dnešní dotaz odpovídaly Nataša Randlová a Barbora Suchá z advokátní kanceláře Randl Partners.