„ Podle mě nejsprávnější strategií pro firmy i v této složité době je držet pohromadě pracovní kolektiv, kvalifikované lidi. Každá krize jednou skončí, získat nové úvěry a stroje je daleko snazší než obnovit pracovní kolektiv,“ dodává  Špidla. Rozhovor vznikl u příležitosti pracovního veletrhu JOBDAYS 2010, kterého se v Praze na přelomu března a dubna osobně účastní jako oficiální host.

S čím jste se nejvíce potýkal během pěti let ve funkci eurokomisaře?

Myslím si, že potýkal, není správné slovo, ale co se jevilo z mého pohledu nejzajímavější, bylo porovnání 27 zemí s různými sociálními kulturami a zjištění, že máme více společného než rozdílného. Že se dá dobře rozumět druhým a dohodnout se o různých věcech. Součástí mé práce byl i rozvoj sociálního dialogu, prostřednictvím Evropského sociálního fondu a Fondu pro globalizaci jsme často zasahovali v nouzových situacích. Hromadné propouštění ve Španělsku, hromadné propouštění v Irsku a najednou si uvědomíte, že zkušenosti z ČR jsou tak blízké, že  v krizi můžete pomoci a že nepřicházíte z Marsu.

Získat nové úvěry a stroje je daleko snazší než obnovit pracovní kolektiv.

Jak vypadal váš klasický pracovní den?

Ten se dá těžko popsat, ale můj modelový den začínal v šest hodin ráno ještě doma, kde jsem se zabýval korespondencí a četbou různých dokumentů, které jsem chtěl v klidu prostudovat. Od devíti jsem byl v práci, kde jsem se domlouval se svými spolupracovníky, a pak už následovalo jednání za jednáním, vystoupení v parlamentu, jednání se zástupci členských zemí, sociálními partnery…

No, takhle to běželo nejčastěji tak do deseti hodin do večera, protože práce eurokomisaře je vlastně do jisté míry politická, musíte jednat a pokud možno se dohodnout se všemi – a to vyžaduje velké množství času. Den byl dlouhý, ale zajímavý. Samozřejmě takto den vypadal, když jsem byl v Bruselu, velká část mé práce ale souvisela i s cestováním. Nejde, abyste nějakým způsobem dojednala a připravila věci v Litvě,  aniž jste tam  někdy byla byla. Členských zemí je 27 a já jsem byl v každé z nich minimálně jednou.

Můžete zmínit věci, které se vám vyloženě povedly za vaše funkční období?

Víte, to je posuzování pro jiné. Musím ale zmínit tři věci, které byly důležité. První věc, že jsem opravdu do evropské debaty dotáhl problém demografického stárnutí. Vytvořil jsem platformu, kde se tato problematika diskutuje. Druhá věc -  když se rozšířila Evropa, tak se zdálo, že pozice sociální politiky oslabuje, když jsem končil ve funkci, byla výrazně silnější.

Potom z takových praktičtějších věcí, které jsou nesmírně důležité, podařilo mi zjednodušit a zlepšit fungování Evropského sociálního fondu, velké celoevropské struktury, a to také není úplně jednoduché. Podařilo se mi zlepšit transparentnost rozhodování, a tak kontrolní nálezy kontrolního dvora a výroky kontrolních orgánů Evropského parlamentu byly výrazně lepší než na začátku. Samozřejmě každý z těch úspěchů je kolektivní politika, kolektivní úspěch, není to autorská věc, jako když píšete básničky. Podařilo se nám zjednodušit pravidla, a to si myslím, že je dobře.

Dvě až tři procenta Evropanů pracují mimo zemi, v níž se narodili. To je asi osm milionů lidí. Jaké priority v této oblasti vidíte do dalších let?

Jak ve Spojených státech amerických migrace klesá, tak v Evropě narůstá. Myslím si, že tato tendence bude ještě pokračovat, proto jsem se snažil odstranit překážky, které formálně nebo prakticky brání volnému pohybu na pracovním trhu Evropské unie. Mou snahou by bylo do budoucna vylepšit systém tak, aby když se lidé pohybují na pracovním trhu, vždy byli sociálně chráněni a neztráceli sociální nároky.

Třeba typický problém je přenositelnost důchodových nároků v doplňkových penzích. Evropská unie je mistr světa, nepochybná špička v sociálním zabezpečení, nejen co do jeho rozsahu, ale i v jeho administraci. Evropa je schopna u základních důchodových systémů každou vteřinu vaší práce sečíst důchodový nárok, který se skládá z dílčích důchodových položek, a vyplatit vám jej. Například pokud jste pracovala pět let v Česku, pak jdete do Německa, kde pracujete 12 let, a tak dále a na konci kariéry se vrátíte do Prahy, důchod vám bude vyplácet Pražská správa sociálního zabezpečení. Dohromady vám zde tedy naběhne důchod, který vám patří ze všech zaměstnání. Existuje nařízení o koordinaci sociálních systémů, zvládáme důchody i přídavky na děti. Ale pokud máte důchod v doplňkovém systému, tento princip zde neplatí.

V praxi to znamená, že u penzijních připojištění tato koordinace nefunguje. Když si například chci převést toto připojištění do Francie, vždycky budu tratit. Já se snažil dosáhnout stejné efektivity i u těchto doplňkových systémů. Navrhl jsem i direktivu v tomto smyslu, jednání však bohužel není ještě ukončené.

Jaký bude vývoj na pracovním trhu?

Víte, to je strašně těžké říci. Ale domnívám se, že míra nezaměstnanosti dosáhne vrcholu někdy v květnu tohoto roku, potom bude relativně dlouho fáze, která se nebude hýbat, a výrazněji se podaří odbourat nezaměstnanost až další rok zhruba na začátku letní sezóny. Ekonomika má svojí vlastní dynamiku, intervence veřejné ruky má omezené možnosti, nikoliv však nulové.Prostě do určté míry to záleží na tom jak účinná bude veřejná politika. Já osobně bych se zaměřil na posílení aktivní politiky zaměstnanosti a školství, přizpůsobit strukturu vzdělanosti požadavkům na trhu práce zejména v delší perspektivě. Jestliže na současném úřadu práce máte na jednoho poradce 300 lidí, tak ten jim nemůže příliš odborně radit.

Je také pravda, že Česká republika není šampión ve vzdělávání dospělých a celoživotním vzdělávání. Tato chyba nás vede k postupnému zaostávání. Proto jsem otevřel iniciativu Nová kvalifikace pro nová pracovní místa, kde jsem se snažil definovat budoucí kvalifikace pro Evropu  kolem roku 2020, aby se v celém systému na ně dalo reagovat.

K rozhovoru jsme sesešli ve společnosti Jobsinprague.cz, která každoročně v Praze organizuje ve spolupráci se společnostmi EURES, Manpower a serverem Spráce.cz veletrh pracovních příležitostí JOBDAYS. Myslíte si, že tato platforma má budoucnost?

Je to dobrá věc, sám jsem pracovní veletrhy organizoval, a pravděpodobně jsem asi jejich tvůrcem. Například v Bruselu jsme třeba zprostředkovali 1000 pracovních míst v jednom jediném dni. Najít práci tolika lidem, to má smysl. Ono to působí dobře i psychologicky, není to jako na úřadu práce, lidé se cítí svobodnější a mají větší odvahu se do něčeho pustit.