Jste spíš zpěvačka nebo herečka?

Obojí. Obě profese miluji stejně. Je to jako kdybyste se zeptali mámy, které dítě má raději.

Co je na povolání muzikálové herečky atraktivní – a co vás naopak otravuje?

Muzikál je atraktivní už sám o sobě, je totiž pořád na co koukat; vždyť je spojením tří žánrů: herectví, zpěvu a tance. Když je dobře napsaný, neměl by mít divák šanci ani chvilku si vydechnout, protože v muzikálu se na jevišti pořád něco děje.

S jakými zajímavými osobnostmi jste už měla možnost hrát?

Chcete, abych vyjmenovala jména? Alternovala jsem například s Leonou Machálkovou, Ivetou Bartošovou, Sabinou Laurinovou... Měla jsem možnost hrát a zpívat s Danielem Hůlkou, Jirkou Kornem, Martinem Dejdarem, Věrou Špinarovou, Petrou Janů, Zorou Jandovou, Pavlem Zedníčkem… Pro mne je zajímavý každý, s kým si na jevišti rozumím a můžu se od něho na jevišti i něčemu přiučit. Co je to vlastně zajímavá osobnost? Každý z nás – a tím myslím i lidi kolem nás, neherce – je přece originál.

Jak se slučuje poslání matky a herečkou, která musí večer stát na jevišti?

Pracuji jako jiné mámy, jen jsem víc vidět. Od svojí dcery Aničky čerpám úžasnou energii, kterou pak vydám na jevišti, krásně se odreaguji se a pak se k ní zase ráda vracím.

Máte nějaký profesní sen?

Sen by měl být intimitou každého z nás, nač ho prozrazovat? A co když žádný nemám a jsem spokojená s tím, jak jde život?

Jaká světová herečka vás nejvíc baví a je nějaká vaším vzorem?

Herecký vzor žádný nemám, ale líbí se mi třeba americká herečka Meryl Streep, je báječná ve všem co hraje. U nás jsem vždy obdivovala Adinu Mandlovou. Hrála na svoji dobu velice přirozeně.

Musí se i herečky a zpěvačky průběžně sebevzdělávat?

Rozhodně to nikdy není na škodu. Jako v každé profesi. Je třeba vědět, co se děje kolem nás.

Učíte na konzervatoři – jaké to je učit mladé lidi?

Báječné, udržuje mě to v mladém duchu. Učím interpretaci zpěvu a jsem ráda, že si se svými žáky rozumím. Když jsem jednou hrála učitelku, tak jsem přesně věděla, jak na to. Bylo by ideální vyzkoušet si všechny profese, které pak hrajeme na jevišti… teď právě jsem za čarodějnici, že bych za nějakou zašla, aby mne zasvětila do svého řemesla? Být tak pět minut čarodějkou…

Kdy si člověk může říct, udělala jsem kariéru?

To je asi u každého jiné, vždyť každý máme jiné sny, cíle a hodnoty.