Článek
"Kořen (problému) leží v rozdílném vývoji produktivity," uvedla komise. Zkušenost z jednotlivých členských států je sice jiná, ale nižší tempo produktivity měřené ať už ve vztahu k odpracovaným hodinám, jednotlivým zaměstnancům, či nákladům na výrobu, je patrné u všech a začíná v polovině 90. let.
Produktivitu v EU zpomalil přelom tisíciletí
Od roku 1981 do roku 1995 rostla hodinová produktivita zhruba dvouprocentním tempem, od roku 1995 do roku 2000 růst představoval jen 1,5 procenta a do roku 2005 se propadl na "pouhé" jedno procento.
Ve Spojených státech naproti tomu produktivita rostla daleko výrazněji až na současných 2,5 procenta. Od začátku 80. let do poloviny 90. let byl přitom růst v USA pomalejší než v EU zhruba o 0,75 procenta. "Celý trend je odrazem zpomalení, které zasáhlo velmi tvrdě dva členské státy Evropské unie, Španělsko a Itálii. Ostatní země byly zasaženy méně," dodala komise.
Ještě není nutné propadat pesimismu
Navzdory nepříliš dobrému vývoji v produktivitě práce, existují přesto ekonomické trendy, které vzbuzují v Evropské komisi opatrný optimismus. Týká se to především růstu zaměstnanosti a poklesu nezaměstnanosti. Ve starých členských zemí EU, takzvané EU-15, zaměstnanost vzrostla z 60 procent v roce 1995 na současných 66 procent. Nezaměstnanost se přitom snížila z deseti procent na současných sedm procent. "Toho jsme nebyli svědky řadu let," tvrdí Brusel.
Podle komise je možné, aby rostla zaměstnanost a zároveň s ní i produktivita práce, což prý mnozí mohou považovat za nemožné. "Od poloviny roku 2005 nastalo oživení růstu produktivity," dodala EK. Brusel doufá, že tento jev je odrazem strukturálních změn v celé ekonomice, nikoliv jen cyklickým jevem.