Zaměstnanci takovým šéfům zazlívají, že řešení problémů považují jen za jakési hlavolamy a že řešení problému s ohledem na praxi musí "oddřít" sami. Problematické situace totiž většinou vyžadují nejen  rozum, ale i schopnost vcítění se do ní a pochopení, proč vlastně vznikla. Tomu značně napomáhá emoční inteligence, která mnohým manažerům schází. Jejich schopnost porozumět emocím svým a ostatních lidí je často mnohem důležitější než inteligence génia.

Tvořivost a produktivita totiž není jen záležitostí rozumové inteligence, ale je to kombinace racionality a citu. Pokud vysoce inteligentní člověk nemá alespoň špetku schopnosti vcítění se, může se snadno stát, že jeho produktivní myšlení bude na nižší úrovni, než u člověka, který třeba nemá tak vysoké IQ, ale dokáže posoudit situaci z více hledisek, než jen z toho intelektuálního.  

V podnicích je však stále upřednostňováno chladné rozumové uvažování, zatímco schopnost empatie je opomíjena. Vedoucí pracovník, který by si "dovolil" řešit problémy i jinak, než jen rozumově, by si mezi svými kolegy s největší pravděpodobností příliš respektu nezískal. A to přesto, že pocity ovlivňují prakticky celý lidský život, určují, co upoutá lidskou pozornost, způsob jak budeme uvažovat, i to, jak se nakonec rozhodneme.