Kolik hráčů se v ČR může profesionálním hraním her aktuálně živit?

Hráčů, kteří se hraním na profesionální úrovni živí a nemusí chodit do práce, je přibližně deset až dvacet. Jedná se hlavně o hráče, kteří jsou součástí zahraničních týmů a účastní se těch největších herních turnajů.  Tito hráči si vydělají kolem sta tisíc korun měsíčně. Dále tu však máme druhou skupinu, která se tím přímo neživí, ale hraní her je pro ni velice dobrým přivýdělkem ke studiu. O tyto hráče se starají právě týmy, jako je eSuba. My je posíláme na turnaje do světa a oni tam pak reprezentují Českou republiku.

Část hráčů se pak živí streamingem, kde si vydělávají na reklamě a příspěvcích od diváků. Ti nejlepší v Čechách si přijdou až na statisíce měsíčně.

Turnaje v eSportu jsou každým rokem větší

Turnaje v eSportu jsou každým rokem větší.

FOTO: Archiv Ladislava Dyntara

Hraním jakých her se aktuálně živí nejlépe?

U nás se nejvíce lidí živí akční střílečkou Counter-Strike a pak hrou League of Legends, která je kombinací strategie a hry na hrdiny. V prvně jmenované máme nejvíce profíků, kteří si přijdou na plat zhruba padesát až sto tisíc měsíčně. Hodně si také slibujeme od nedávno vydané arénovky Overwatch, která už teď má obří základnu fanoušků.

Nemůžeme opomenout karetní hru Hearthstone, kde máme jednoho z nejlepších hráčů pod svými křídly. Ten se nedávno kvalifikoval na turnaj v Číně. Už jen kvalifikací si přišel na 70 000 korun a v Číně bude hrát o zhruba 200 000 dolarů, tedy necelých pět miliónů korun. Hearthstone se přitom dá hrát i třeba na mobilu.

V kolika letech dnes hráči obvykle přecházejí do profesionální úrovně? Existuje nějaký věkový limit?

Obvykle se to pohybuje kolem 16 - 17 let a na profesionální úrovni zůstávají zhruba deset let. Co se týká věkového limitu, tak League of Legends na profesionální úrovni mohou hrát hráči od 17 let. Pokud však tým objeví skvělého hráče, který je mladší, tak se o něj stará, dokud nedosáhne požadovaného věku a následně mu nabídne profismlouvu. Těm mladším se většinou bráníme, protože jsou nevybouření a odcházejí při prvním problému. U nás v eSubě se věk hráčů pohybuje mezi 17 - 25 lety.

Jak by měl postupovat hráč, který by se chtěl stát profesionálem?

Nejdřív by si měl vybrat hru, která ho baví a ve které se pořádají turnaje na profesionální úrovni. Následně je to už hlavně o hodinách tréninků, analyzování svých protivníků, ale i vlastních chyb. Pak se stačí probojovávat nižšími ligami, a pokud se hráči daří, tak ho týmy osloví samy.

Členové týmu eSuba během herního turnaje

Členové týmu eSuba během herního turnaje

FOTO: Archiv Ladislava Dyntara

Co jsou hlavní předpoklady pro úspěšnost?

Vyrovnanost a odhodlání. Většina našich hráčů jsou sportovci a měli jsme tu kluky, kteří hráli fotbal například i ve Slavii či Spartě. Jeden další patřil mezi špičku tenistů a trénoval s Berdychem. To jde ruku v ruce s tím věkem a vyspělostí jedince.

Přetahují se hráči mezi jednotlivými týmy? Dá se to přirovnat k fotbalovým přestupům?

Určitě se to dá přirovnat k fotbalu. Na světové úrovni si týmy hráče běžně vyměňují a vyjednávají se přestupy. Záleží ale nejvíce na hráčích samotných, ne na jejich agentech. Hráči, kteří mají podepsané profismlouvy, tak většinou čekají, než jim smlouva vyprší, a následně přejdou tam, kam chtějí.

Jak vnímáte celkem čerstvou kontroverzi kolem prášků Adderall na soustředění, kdy hráč Mozingo potvrdil, že jak on, tak i ostatní hráči tyto prášky užívají?

Adderall se objevil teprve před několika sezónami, a tak je to celkem čerstvý problém. Rozhodně to není tak rozšířené, jako je například doping v cyklistice. Pár případů se objevilo, ale většina týmů, včetně nás, má toto pojištěné dodatkem ve smlouvě s hráčem, kdy tyto přestupky tvrdě trestáme.

Jestli se profesionální hraní dostane na příští olympijské hry v Tokiu, tak se toto téma bude rozhodně propírat. Jako mnohem větší problém stále vnímám podvádění. Hry jsou přece jen počítačový program a ten jde ošálit. Existují tak podvodné programy, tzv. cheaty, které hráčům například nepovoleně radí nebo jim uměle vylepšují hru.

Na těch největších turnajích je užívání takovýchto podvodů samozřejmě nemožné, už jen díky tomu, že je vidět hráčům do monitorů. Nelze se tomu však zcela vyhnout na menších kvalifikacích, které se hrají z domova.

Kam se profesionální hráči, jejich manažeři či koučové přesouvají, když skončí?

Většinou zůstávají v herním průmyslu. Například vývojáři Riot Games, kteří stojí právě za League of Legends, zaměstnávají bývalé profesionální hráče této hry. Tito hráči pak nastupují na pozice trenérů, komentátorů, analytiků zápasů či pomáhají přímo s vývojem hry.

Lze tedy zužitkovat zkušenosti získané v herním odvětví i v neherním světě?

Rozhodně. Hráči, koučové i ostatní se po skončení hraní skvěle hodí na pozici obchodníků, analytiků, stratégů či obstarávání sociálních sítí. Hodně neherních firem si všímá toho, že herní průmysl roste, a tak si najímají poradce, kteří jim pomáhají se v tomto odvětví orientovat a oslovit novou generaci.

Stane se trendem takzvané sponzorování výhry, kdy diváci přispívají na celkovou výherní sumu nákupem různých virtuálních předmětů do her? Letošní výherní sumu v turnaji Doty 2 - The International, tak navýšili diváci o neuvěřitelných 454 miliónů korun.

Tohle zatím funguje pouze v Dotě 2. Několik organizací včetně nás to zkoušelo, ale ten nárůst není takový, jako v případě tohoto turnaje. V rámci League of Legends zase nejsou výhry v turnajích tak obrovské, jelikož týmy a jednotlivé hráče platí ze své kapsy vývojáři, nikoliv sponzoři. Turnajů je však mnohem více a v konečném měřítku si tak hráči League of Legends přijdou na větší peníze během roku, než hráči Doty 2 během jednoho či dvou větších turnajů.

Výherci velkých turnajů si odnášejí klidně i desítky miliónů korun

Výherci velkých turnajů si odnášejí klidně i desítky miliónů korun.

FOTO: Archiv Ladislava Dyntara

Jak je to s výhrami z turnajů? Nechávají si je celé hráči se svým koučem?

Praktikují se hlavně dva modely. V jednom si hráč výhru nechává celou a v druhém odevzdává procento z výhry svému týmu.

Na jakou situaci za těch dvanáct let, co tým eSuba funguje, rád vzpomínáte?

Když jsem se na konci školy rozhodoval, jestli se eSubě věnovat na plný úvazek, tak jsme byli na jednom turnaji v Holandsku. Byl s námi kluk, který pocházel z trochu chudší rodiny. Během turnaje jsme měli chvíli čas, a tak jsme se rozhodli, že se vydáme k moři. Jeho výraz, když viděl poprvé moře, a to, že se v něm mohl projít, bylo pro mě něco neskutečného. On se díky tomu, že hraje počítačové hry, podíval na místo, na které by se v jeho podmínkách vůbec nedostal. Tohle je jeden z momentů, který mi za tu dobu, co to dělám, utkvěl v hlavě.