Mad Max: Špatně načasovaná hra v krásném, postapokalyptickém světě

Jmenuje se Max a nemá co ztratit. Nachází se v pustině a najednou ho přepadne banda šílenců v čele s obrem – Scrotusem. Max skončí zbit, okraden o oblečení a hlavně přijde o svého milovaného, čtyřkolového miláčka – Interceptora. Najde si však čtyřnohého přítele a bizarního společníka, mechanika – Chumbucketa, který mu slíbí, že společně najdou jeho vozidlo a pomstí se na Scrotusovi.

Chumbucket navíc sežene Maxovi vozidlo, které se jmenuje Magnum Opus. V ten moment začíná boj na život a smrt o přežití v pustině, kde Max musí hledat jídlo, a to klidně i psí, vodu, zbraně a hlavně benzín, protože vozidla zde hrají hlavní roli.

Nutno podotknout, že herní Mad Max se s tím filmovým nijak nespojuje. Od letošní výborné Zběsilé cesty si však propůjčuje podobu a pár prvků, ale příběh si jede po své vlastní ose.

Jak bylo výše zmíněno, tak Max musí pro nalezení svého vozidla – Interceptora, sestavit pořádné auto s názvem Magnum Opus. Na něj si vybere karosérii, která se mu líbí, a poté začne s různými úpravami, a to od brnění, bodáků na kola, rámy pro střety s jinými vozidly v pustině, či vystřelovací hák sloužící například ke strhnutí nepřátelských věží či bran do pevností. Samozřejmě nechybí ani možnost nasprejovat na vozidlo různé malůvky z hromady šablon.

Souboje ve vozidlech hrají podstatou roli v Mad Maxovi, a proto jsou možnosti úprav vozidla tak rozsáhlé. K soubojům jako takovým nelze mít jakoukoliv připomínku, protože jsou zábavné a celkově patří k tomu lepšímu, co Mad Max nabízí. Max tak kolikrát čelí přesile a v těchto chvílích mu přijdou vhod veškeré úpravy, které na vozidle má, ale přijde vhod i brokovnice, kterou Max všude s sebou nosí.

Při těchto zběsilých soubojích tak například brokovnicí střílí na nádrž jednoho vozidla a rámem Magnumu bourá do dalšího. To vše končí ve velice hezky propracovaných výbuších a hráč je rád, že investoval všechny ty rozházené součástky, které během svého putování v poušti nalezl.

Co však Mad Max pod náporem konkurence nerozdýchal, je samotná herní náplň. Po brilantně napsaných dialozích ve třetím Zaklínači, různorodých aktivitách v Batman: Arkham Knight a geniální hratelnosti v pátém Metal Gear Solidu se veškeré aktivity v postapokalyptické poušti zdají jednotvárné a po čase omrzí. Ať jde o demolici nepřátelských kempů, hledání součástek, či eliminování hrozby v daném regionu.

Minulý rok by však na tom byl Mad Max mnohem lépe, ale jakmile okusíte plody letošního roku, tak zastaralost některých mechanik bije přímo do očí. Jednotlivé mise tak skládají hlavně ze stereotypních, leč fajn provedených bitek s protivníky, kdy Max umí být hodně brutální a některé jeho chvaty zabolí i přes obrazovku televize či monitoru.

K pěstním soubojům má Max také možnost různých úprav, a to například formou lepších boxerů, kterými rozdává rány, jež odrovnají i ty nejsvalnatější poskoky Scrotuse. K obraně naopak slouží například vyztužení kolem zápěstí. Odolnost mu ale zvyšuje například i oblečení, a tak pořádná, kožená bunda určitě přijde vhod.

Co však vývojáři zvládli na jedničku s hvězdičkou, je technická stránka a optimalizace. Panoramata pouště s dobře vybranými barevnými filtry si doslova říkají o pořizování screenshotů a navíc celá ta krása není ani moc náročná, a tak si ji užijí i hráči se slabšími stroji.

Mad Max tak dojel na své datum vydání. Po výborných titulech, jako je třetí Zaklínač nebo nový Metal Gear Solid V: Phantom Pain, se na hry v otevřeném světě dívá hned jinak. Pokud však hráče baví atmosféra RAGE a souboje z Arkhamské série o Batmanovi, tak vřele doporučujeme, protože tam, kde se Mad Max snaží, tak mu to vychází a postapokalyptická tématika se ne a ne okoukat.

Mad Max vyšel na osobní počítače a herní konzole PlayStation 4 a Xbox One.

HODNOCENÍ: 8/10

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: