Integrovaná jádra zpravidla nemají vlastní videopaměť, nabízejí slabý výkon ve 3D prostředí, vynikají ale nízkou spotřebou. Proto se nejčastěji vyskytují v přenosných počítačích, kde jde především o práci. Integrovanou grafickou kartu nelze vyměnit.

Grafické karty separátní jsou častější

Grafické karty separátní, jindy označované jako dedikované grafické akcelerátory, najdeme ve většině domácích počítačů a ve výkonnějších noteboocích.

Na základní desku se připojují pomocí slotu PCI-E 16x (nebo starší AGP) a je možné je libovolně měnit. Všechny mají vlastní videopaměť, některé levné modely umožňují i sdílení operační paměti počítače, což je funkce značně diskutabilní.

Grafické karty vybírejte s ohledem na velikost displeje

Na kancelářskou práci, tedy k práci v 2D prostředí operačního systému (internet, office, databáze…) postačí libovolná grafická karta. Jediná zrada může nastat, pokud používáte velké 24" a rozměrnější displeje s vysokým rozlišením.

Starší grafické karty umějí přes digitální rozhraní DVI odeslat obraz maximálních rozměrů 1680x1050 bodů. Všechny nové karty umějí už vyšší rozlišení do 2560x1680.

HD video chce dobrou grafiku

Situace se začíná měnit, pokud chcete přehrávat video, především potom video v HD rozlišení, nebo nedej bože občas hrát. Pomohou jen karty nejnovější, z nejběžnějších to jsou GeForce řady 8000 a 9000, od AMD to zvládnou všechny označené jako HD (HD 2400 počínaje a HD 3870 X2 konče).

Tyto akcelerátory umějí například pomoci procesoru s dekódováním videa ve vysokém rozlišení, které je jinak velmi náročné na výkon centrálního čipu.