Technologické firmy jako Apple a Microsoft pobízejí své zákazníky, aby jako digitální přístupové heslo používali své otisky prstů, obličej a oči. Chytré telefony a další zařízení disponují stále častěji skenery, které uživatele dokážou identifikovat prostřednictvím těchto biometrických podpisů, když je potřeba odemknout přístroj, otevřít schránku nebo povolit elektronickou platbu.

Jsou tu ale i stinné stránky. Hackeři mohou otisk nebo jeho digitální stopu ukrást. Policie má širokou právní pravomoc přinutit uživatele, aby svůj telefon odemkl. A takzvané biometrické systémy jsou tak praktické, že mohou u uživatelů vzbudit falešný pocit bezpečí.

Mnozí lidé navíc používají slabá a snadno odhalitelná hesla, jako je například číselná řada „123456” nebo „heslo”. Další zase používají stejné heslo ke všem online účtům, které pak mohou být napadeny najednou. Někteří dokonce nepoužívají žádné heslo.

Na mobilech i počítačích

Jak jsou elektrosenzory a mikroprocesory levnější a výkonnější, začínají jimi výrobci vybavovat i ty nejběžnější přístroje. Apple vložil skener otisku prstu do svého nového telefonu iPhone 5S, vyráběného od roku 2013, ostatní výrobci telefonů ho rychle následovali.

Microsoft zabudoval biometrická čidla do nejnovějšího softwarového programu Windows 10, takže svůj počítač můžete otevřít jen pohledem na obrazovku. A Samsung nyní nabízí skener duhovky ve svém nejnovějším Galaxy Note telefonu. Všechna tato zařízení počítají s tím, že každý otisk prstu, tvář nebo duhovka jsou jedinečné. To ale neznamená, že se nedají okopírovat.

Michiganský vědec Anil Jain pomohl otevřít mobilní telefon Samsung patřící zemřelé osobě použitím otisků prstů ze složek policie. Jain a jeho dva kolegové vytvořili digitální kopii otisků, upravili je a vytiskli s použitím zvláštního inkoustu, který umí napodobit vodivé vlastnosti lidské pokožky. „Zkusili jsme pravý palec a hned to fungovalo,” říká Jain.

Někteří experti věří, že každý biometrický systém může být s trochou odhodlanosti rozluštěn. Stačí k tomu simulované snímky otisků nějaké osoby, jejího obličeje nebo duhovky. A když se někomu něco takového povede, nemůžete prostě jen změnit svůj otisk prstu nebo rysy obličeje, jako byste změnili ukradené heslo.

Aby takové krádeže znesnadnily, užívají telefony a počítače vybavené biometrikou kódované otisky a skladují je lokálně, ne prostřednictvím technologie cloud, protože tak by je hackeři mohli ukrást z firemních serverů. Ale biometrické údaje se dají sehnat i jinde. Například zanecháním otisku prstu na sklenici.

Vyzrazení hesla

Většina zlodějů se asi nebude chtít tolik namáhat. Někteří experti ale vyjadřují jinou obavu, biometrika podle nich podkope důležitá zákonná práva jednotlivců. Protože jedinec nesmí být nucen svědčit sám proti sobě, nesmí po něm soudy požadovat vyzrazení hesla. V uplynulých dvou letech ale soudy ve Virginii a Texasu nařídily žalovaným, aby odemkli svůj telefon prostřednictvím otisku prstu.

Podle sanfranciské advokátky Marcii Hofmannové, která se specializuje na ochranu soukromí a počítačovou bezpečnost, ale existuje právní rozdíl mezi něčím, co víte, jako je třeba heslo, a něčím, co vlastníte, jako je například fyzický klíč nebo otisk prstu. Takže zatímco nelze nikoho nutit, aby vyzradil kód k sejfu, může Nejvyšší soud člověku nařídit, aby dal k dispozici klíč k otevření dveří.

„Získání otisku prstu nebo skenu duhovky není totéž jako člověka nutit, aby mluvil,” souhlasí profesor práva na univerzitě George Washingtona Orin Kerr. „Je to vlastně jen jiný způsob, jak získat přístup k počítači, i když zcela jinými prostředky,” dodává.

Mnozí se proto domnívají, že nejlepší je kombinovat biometriku se silným heslem nebo číslem PIN.

Kamery toho o lidech prozradí víc, než si myslí

Kamery jsou v dnešní době nedílnou součástí řady obchodů. Řada z nich přitom není určena pouze k hlídání zboží před zloději, inteligentní systémy dokážou nákupy doslova řídit. O zákaznících toho navíc prozradí víc, než by se mohlo na první pohled zdát.

Typicky jsou takovéto systémy využívány k počítání lidí, o což se obvykle stará kamera umístěná u vchodu. Pokud je připojena k pokladně, manažer prodejny má díky speciálnímu obslužnému softwaru přesný přehled o tom, kolik lidí a co přesně nakoupili. Tímto způsobem se má hodnotit především atraktivnost nabídky.

Stejně tak ale mohou inteligentní systémy ovlivňovat dění v prodejně. Například jeden tuzemský velkoobchodní řetězec používá kamery nejen k počítání množství lidí, kteří vstoupili do obchodu a odhadování jejich průměrné doby nákupů, ale systém také dává manažerovi signál k otevření nové poklady. Kamery totiž také dokážou měřit délku jednotlivých front. [celá zpráva]