Koncem listopadu 2014 se hackerům podařilo prolomit zabezpečení systémů Sony a ukrást obrovské množství nejrůznějších dat. Panuje obecná shoda, že útok byl dílem severokorejského režimu a že šlo o reakci na chystané uvedení filmu Interview, který severokorejský režim bere jako urážku.

Mezi ukradenými daty byly rozpracované filmy, interní mailová korespondence nebo také osobní údaje tisíců lidí – od manažerů firmy přes herce až po pracovníky konzultačních firem. Hackeři, skupina, která si říká Strážci míru, svůj úlovek následně zveřejnili. V původní podobě však šlo o nepřehlednou hromadu dat. Server WikiLeaks proto investoval námahu do redakční úpravy dokumentů, takže data jsou nyní ve strukturované podobě.

To je pro společnost Sony Pictures a její zaměstnance a partnery, jejichž osobní údaje jsou mezi ukradenými daty, další eskalace problému. Firma se proto proti zveřejnění na WikiLeaks snaží bojovat. Je však úspěšná přesně stejně, jako americká tajná služba NSA v případě dat, vynesených jejím bývalým pracovníkem Edwardem Snowdenem – tedy vůbec. Data jsou prostě dostupná a vlivný britský deník The Guardian (který kdysi jako první zveřejnil informace Edwarda Snowdena) uvádí v komentáři, že vyhledávací dotaz „Amy Pascal“, což je jméno tehdejší šéfky Sony Pictures, vrátí přes 5,5 tisíce dokumentů.

Julian Assange argumentuje, že veřejnost má právo na přístup k ukradeným datům, protože ilustrují fungování korporací, mimo jiné jejich provázanost se státem. Jak firma Sony Pictures, tak američtí vládní představitelé s tím sice nesouhlasí, ale je fakt, že mezi terabajty zveřejněných dat jsou pro veřejnost zajímavé informace.

Není to totiž tak, že by byly ukradeny pouze filmy, scénáře a podobné duševní vlastnictví firmy, a vedle toho už jenom citlivé osobní údaje řadových zaměstnanců, jak se představitelé Sony Pictures původně snažili veřejnosti namluvit. Jde také o důkazy provázání firmy s politickými strukturami, především s Demokratickou stranou a prezidentem Obamou.

Eskalace kauzy úniku dat společnosti Sony Pictures ukazuje, že dopady úniku dat mohou být zničující a že následky se mohou táhnout déle, než by se dalo čekat. Informační bezpečnost v této firmě byla evidentně podceňována – od používání emailu pro citlivou komunikaci až po ignorování rizik a varovných signálů. Pro firmy by měla únik dat ze Sony Pictures sloužit jako velké varování.