Kilby Držel v ruce první integrovaný obvod – skleněnou destičku s přilepeným plátkem germania, na němž se nacházel jednoduchý oscilátor.

Místo úmorného propojování droboučkých součástek ještě titěrnějšími drátky přišel s myšlenkou vyrábět kompletní obvod se všemi aktivními i pasivními prvky a vodiči přímo na povrchu polovodičových destiček. Vyřešil tak problém spojení (integrace) mnoha jednoduchých elektrických součástek, které společně tvoří elektrický obvod vykonávající nějakou složitější funkci.

Trvalo ale dalších osm let, než se polovodiče ujaly nejen u armády, ale také u spotřebitelské veřejnosti. Zlomem byla Kilbyho kapesní kalkulačka. Pak už si integrované obvody čili bugs (anglicky brouci, u nás ale švábi), jak je lidé od IT překřtili, prorazily vítěznou cestu do světa. Dnes by se bez nich technická civilizace nejspíš zhroutila.

Nárok na označení otce integrovaných obvodů si dělal i pozdější zakladatel společnosti Intel Robert Noyce, jenž nezávisle na Kilbym řešil v témže roce 1958 stejný problém u firmy Fairchild. S demonstrací zázračného „brouka“ sice přišel až po Kilbym, ale místo nepraktického skla použil křemík. Soudní bitva obou firem nakonec skončila smírem.

Integrované obvody znamenaly mezník ve vývoji techniky a dnes se v různých podobách objevují prakticky ve všech náročnějších zařízeních od digitálních hodinek přes počítače a videa až k letecké avionice a lékařským přístrojům.