Hlavní obsah
Franz Kafka Foto: fotoarchív, Právo

Před 95 lety zemřel Franz Kafka. Spisovatelský mág svému umu nevěřil

Je tomu přesně 95 let, co 3. června 1924 naposledy vydechl Franz Kafka, pražský německy píšící spisovatel židovského původu. O měsíc později by oslavil teprve 41. narozeniny. Je považován za jednoho z literárně nejvlivnějších spisovatelů 20. století. Napsal tři romány: Amerika, Proces, Zámek, rovněž řadu povídek a novel, například Proměna. Zemřel 3. června 1924 v rakouském sanatoriu.

Franz Kafka Foto: fotoarchív, Právo
Před 95 lety zemřel Franz Kafka. Spisovatelský mág svému umu nevěřil

Franz Kafka (židovským jménem Anšel) přišel na svět 3. července 1883 na Starém Městě pražském, které bylo i s jeho dalším životem neodlučně spjato. Jeho otcem byl Herrman Kafka (1852–1931), velkoobchodník s galanterijními potřebami z jihočeského Oseku, matkou Julie Kafková (1856–1934), rozená Löwy, pocházející z Poděbrad.

Nikdy jsem mezi německým národem nežil. Němčina je mi mateřštinou, a proto pro mě přirozená, ale čeština je blízká mému srdci.
Franz Kafka (1920)

Rodina nebyla sice nikdy příliš movitá, přesto dokázala spolehlivě vychovat více potomků a pečovat o ně. Franz měl tři sestry: Elli, Valli a Ottlu.

Od mládí trpěl pocitem jisté tělesné méněcennosti, což v něm posiloval zdravím kypící otec. Pocity slabosti, neklid, bolesti hlavy, nespavost a příznaky nemocí jej znepokojovaly už od studentských let. V krizi se u něj objevovaly stavy podobné duševnímu zhroucení.

Otec rozhodl o němčině

„Co nás na Kafkově osobnosti hned zaujme, je okolnost, že ačkoli byl stejně jako rodiče Čechem, jeho mateřštinou, v níž později i literárně působil, byla skoro vždy němčina,“ připomněla pro Novinky historička Michaela Košťálová, zabývající se obdobím přelomu 19. a 20. století a první republiky.

Při jeho narození, tedy za Rakouska-Uherska, šlo sice o jeden z hlavních jazyků, ale Kafkovým zůstal trvale, a to zřejmě přispělo k menšímu zájmu o jeho osobu v dobách od zrodu Československa, kdy byly na vrcholu hlavně tvůrci naplno působící v literatuře i jinde mateřským jazykem českým.

Muzeum Franze Kafky zmiňuje, že Hermann Kafka, dlouho kolísající mezi příklonem k češství či k němectví, se rozhodl dát synovi německou výchovu zřejmě proto, že podle něj chlapci vytvářela lepší životní perspektivu.

Busta Franze Kafky na „jeho“ náměstí u kostela sv. Mikuláše v Praze

Foto: Profimedia.cz

Franz hovořil a studoval převážně v němčině, tudíž by mohl bez obtíží působit i v Německu a Rakousku. Přesto právě Prahu i češtinu svým způsobem přednostně miloval, což přiznal v dopise Mileně Jesenské z roku 1920: „Nikdy jsem mezi německým národem nežil. Němčina je mi mateřštinou, a proto pro mě přirozená, ale čeština je blízká mému srdci.“

Tvrzení ale neplatilo navždy.

V Praze vystudoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici (1889–1893), Německé státní gymnázium a mezi roky 1901 až 1906 absolvoval studia vysokoškolská na Právnické fakultě UK, tehdy ještě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity. Kromě němčiny a češtiny ovládal francouzštinu.

Zdrženlivý v jídle i ve vztazích

Jeho prvním zaměstnáním byla práce u pojišťovny Assicurazioni Generali na Václavském náměstí. Traduje se, že mu k místu dopomohla protekce. Ať už to bylo jakkoli, jisté je, že mladý Kafka se zde neztratil.

V civilním životě byl podle historičky abnormálně klidný a spolehlivý. Vždy se snažil dodržovat to, co slíbil, neměl rád žádné výstřednosti, chodil střídmě oblečen, nepil, nekouřil a snažil se zdravě jíst. Jeho jídelníček neobsahoval žádné maso, ale ani kávu.

Obdobně zdrženlivý a mírný byl také ve vztazích. Za svůj život se sice sblížil s několika ženami, ale ani u jedné nedošlo ve vztahu k ničemu jinému, než k pouhým úvahám o možném budoucím sňatku a (zrušeném) zasnoubení.

Franz Kafka s Felice Bauerovou

Foto: ČTK

Mezi Kafkovy známé ženy patřily Felice Bauerová, Julie Wohryzková, Dora Diamantová či zmíněná česká novinářka Milena Jesenská, která byla Kafkovou – dnešním jazykem řečeno – blízkou kamarádkou, neboť v dobách jejich seznámení byla již nějakou dobu vdaná a přátelský vztah mezi ní a Kafkou se navíc odehrával převážně přes korespondenci.

Za života se přílišného věhlasu nedočkal

Kafka se nikdy primárně nepovažoval za pracovníka advokacie nebo úředníka, nýbrž za spisovatele – přesněji řečeno se nenazýval spisovatelem, ale jen říkal, že se „věnuje psaní“. Psaní považoval za svůj hlavní životní úkol a potřebu. Obtížně je uváděl v soulad s prací v úřadě, kterou však vykonával svědomitě.

Psaní bylo při jeho maximalismu doslova zápasem s nemožností. Proto nespokojenost téměř se vším, co napsal, množství rozběhů, na které nikdy nenavázal, fragmentů v jeho díle a čekání na pravou chvíli. A poté euforická období neskutečného vypětí a produktivity.

Jeho prvotiny spadají již do počátku 20. století. Lze sem zařadit Ein Damenbrevier z roku 1909 (Breviář dámský) či Die Aeroplane in Brescia (Aeroplány v Brescii) z téhož roku. Mezi nejzásadnější práce patří díla Proces, Zámek (nedokončeno) či novela Proměna – díla, která již plně ukazují jeho zaměření a nadání.

Ač Kafka ovlivnil svým existenciálním stylem psaní řady dalších literátů, je s odstupem času paradoxní, že za dob svého vlastního života známým, dokonce ani příliš tisknutým autorem, nikdy nebyl. Mohl za to ale i sám.

Ke svému literárnímu dílu byl totiž mimořádně kritický. Jen malou část uvolnil ke knižnímu vydání – obvykle pod nátlakem všestranného literáta Maxe Broda (1884–1968), který jeho talent rozpoznal. Větší část díla, která později vytvořila jeho světovou slávu, vyšla z pozůstalosti díky tomu, že jeho nejbližší přítel Brod nerespektoval přání, aby rukopisy spálil.

Okruh jeho přátel byl malý a jeho jádro se utvořilo už na obecné škole (Hugo Bergmann), na gymnáziu (Oskar Pollak, Ewald Felix Příbram) a na VŠ. Čtveřici nejbližších přátel Brod pojmenoval „Pražský kruh“, kromě něj a Kafky k němu patřili Felix Weltsch a Oskar Baum.

Osudná tuberkulóza hrtanu

Po propuknutí plicní choroby v roce 1917 Kafka sedm let marně s nemocí zápasil. Poslední léta života trávil většinou v zotavovnách a léčebných ústavech v Čechách i v zahraničí. Psát nepřestával.

Kafka na Staroměstském náměstí na počátku 20. let minulého století

Foto: ČTK

S Polkou Dorou Diamantovou prožil na přelomu let 1923 a 1924 v Berlíně půlrok inflace a hmotné bídy. Po návratu v březnu 1924 ztratil hlas. Počátkem dubna 1924 odjel do Rakouska. Lékaři měli podezření na tuberkulózu hrtanu, byl proto převezen na kliniku prof. Hajka ve Vídni. Zde byla s konečnou platností tuberkulóza hrtanu potvrzena. Kafka měl naběhlý hrtan, nemohl jíst ani pít.

Následně byl převezen do sanatoria Dr. Hoffmanna v Kierlingu u Klosterneuburgu. Tam prožil zbývajících šest týdnů.

Přátelé k němu poslali kapacitu mezi vídeňskými plicními lékaři, Heinricha Neumanna, který konstatoval beznadějnost Kafkova stavu. Ten se už se svým okolím dorozumíval na lístcích. Jeho korespondence s rodinou se omezovala na krátké přípisy k Dořiným dopisům.

Když mu u posledního dopisu den před smrtí došly síly uprostřed věty, Dora mu vzala pero z ruky, aby pokračovala. Symbolicky tak nedokončil ani svůj poslední osobní dopis. Třetího června 1924 Franz Kafka zemřel.

Hrob Franze Kafky na Novém židovském hřbitově v Praze

Foto: Barbora Buřínská, Novinky

Dne 10. června 1924 byl pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech, kde k jeho kubickému náhrobku neustále směřuje velký počet návštěvníků z celého světa.

Měl Max Brod právo?

Kafkovo literární dílo obsahuje kratší povídkové prózy, z toho množství fragmentů, tři podle jeho názoru nedokončené romány, deníky a korespondenci. Před smrtí mnoho rukopisů spálil a vše, co nebylo v jeho dosahu, přikázal zničit.

Díla se tak začala ve větším měřítku rozšiřovat k veřejnosti teprve až po jeho smrti, a to hlavně po druhé světové válce. Max Brod se rozhodl, i přes Kafkův nesouhlas, celou řadu jeho nevydaných, „do šuplíku“ sepsaných děl, posmrtně vydat.

„Zda učinil dobré rozhodnutí a měl na podobný zásah do Kafkova osudu právo, je otázka. S odstupem let ale lze Brodovi za jeho rozhodnutí poděkovat, jelikož mnohá posmrtně vydaná díla jsou pro nás sondou do nitra myšlenek autora, bez jejichž poznání by byl Kafkův obraz myšlení a tvorby nekompletní,“ poznamenala historička Košťálová.

Max Brod

Foto: ČTK

Brod hned po Kafkově smrti začal jeho pozůstalost vydávat, nejprve ve 20. letech romány, od 30. let pak spisy v několika svazcích. Jejich posmrtné vydání probíhalo nejprve v berlínském Schockenově nakladatelství, potom v pražském nakladatelství Mercy.

Když Brod roku 1939 prchal z Prahy před nacisty, odvezl většinu Kafkovy rukopisné pozůstalosti do Palestiny. Po 2. světové válce uložil největší část pozůstalosti v archivu Schockenovy knihovny v Tel Avivu. Roku 1956, v době suezské krize, byla převezena do bezpečí ve švýcarské bance a v roce 1961 předána Kafkově neteři Marianně Steinerové v Londýně, která ji odevzdala Bodleian Library v Oxfordu.

Mimo Brodův dosah zůstaly dopisy adresované Felice Bauerové. V letech 1912 až 1917 jí Kafka napsal téměř 600 dopisů a pohlednic, které ukazují na gradace a útlumy jejich vztahu. Šlo o „lásku v dopisech“, osobních setkání bylo málo.

Bauerová je pět let před svou smrtí ve Spojených státech dala k dispozici newyorskému Schockenovu nakladatelství. Jejich vydání v 60. letech bylo literární událostí, podobně jako v 50. letech vydání dopisů Mileně Jesenské.

Milena Jesenská

Foto: Reprofoto Kolem Mileny Jesenské, 1991

Od Broda pochází i největší a nejvýznamnější část svědectví o Kafkově životě a díle, včetně životopisné monografie (Franz Kafka, 1937), studií, článků a deníkových záznamů.

I díky tomu se z Kafky stal jeden z největších spisovatelů 20. století. Byl umělcem, který dokáže postihnout veškerá trpká negativa lidského života.

Kafkovský Kafka

Byť by se dnes divil, po jeho smrti nabralo vnímání jeho tvorby zcela odlišný směr a ve šlépějích velkého spisovatele se vydala řada význačných autorů, jako byli Ludvík Vaculík, Karel Pecka či Libuše Moníková. Vliv měl i na zahraniční spisovatele jako Albert Camus, Vladimir Nabokov, Gabriel García Márquez či Salman Rushdie. Sám Kafka byl ovlivněn kupříkladu Nietzschem, Dostojevským i Goethem.

Stal se tak z něj postupně vzor. Vzniklo též přídavné jméno kafkovský, jež existuje také v mnoha dalších světových jazycích. Je typické pro situace obsažené v jeho románech.

Skutečnost, že Kafka je coby pojem dodnes jedním z fenoménů naší historie, potvrzuje i četné využívání jeho jména. Jméno tohoto, ve své době ne zcela pochopeného a hlavně takřka neznámého literáta, zdobí například tato místa: pražské Kafkovo náměstí na Starém Městě, poblíž kostela sv. Mikuláše a věhlasné Pařížské ulice, dále jde o Kafkovu společnost zabývající se literátovým životem a tvorbou či Kafkův dům, který obýval.

Speciální pojem představuje pražské Muzeum Franze Kafky v prostorách Hergetovy cihelny na Malé Straně, jehož expozice se na život a odkaz spisovatele zaměřuje a každoročně neujde zájmu návštěvníků. Máme i Kafkovu ulici v Praze 6 či Cenu Franze Kafky, kterou česká i zahraniční porota uděluje nejtalentovanějším spisovatelům.

Kafka je stále velmi překládaným autorem, zde je například anglická verze jeho Proměny.

Foto: Profimedia.cz

Nelze opomenout i místa, kde on a jeho rodiče žili. Můžeme jmenovat dům U Zlatého jednorožce, činžovní dům v Pařížské číslo 6. či, již neexistující dům v Pařížské čp. 883/36, kde prý během jediné noci roku 1912 napsal svou povídku Ortel a později i slavnou Proměnu.

Unikátní je, že jeho dílo nadále zůstává ve středu živého zájmu čtenářské obce v různých částech světa.

„Mladé pokolení uvádí do světa, v němž žijí, v němž na staré jistoty již nelze spoléhat, v němž víra ve stálý pokrok zklamala; do světa, který rozleptává tradiční lidská společenství, zahání jedince do samoty, vzbuzuje v něm pocit provinění, jakož i touhu prolomit svou izolaci a začlenit se do nového, době odpovídajícího společenství, nalézt v něm duchovní domov a řád žití a umírání. Kafkovo dílo sestává ze stále podnikaných výprav za obnovením ztracené či objevením nové síly, která stmelovala a udržovala smysluplná lidská společenství,“ napsal již dříve Eduard Goldstücker, československý germanista a profesor dějin německé literatury.

„Ačkoli u Kafky končí tyto výpravy tragicky, přece nabádají k nepoddajnosti a vrhají na duševní svízele doby, která je pořád i dobou naší, světlo snad nejostřejší,“ dodal.

Německo předává v květnu 2019 Izraeli část pozůstalosti Kafkova přítele Broda.

Foto: Profimedia.cz

Německo letos předalo Izraeli část pozůstalosti Kafkova přítele Broda
Německo 21. května předalo prostřednictvím izraelské ambasády v Berlíně izraelské Národní knihovně část pozůstalosti spisovatele Maxe Broda, pražského rodáka a přítele Franze Kafky. Dokumenty byly před 10 lety ukradeny v Tel Avivu a později se našly v Německu. Mezi 5000 dokumenty je i pohlednice od Kafky z roku 1910 a osobní Brodovy písemnosti, které podle odborníků poskytnou vhled do evropské kulturní a literární scény počátku 20. století.
„Myslím, že Kafka by se opravdu pobavil, lepší zápletku by sám nevymyslel,“ komentoval kauzu ukradených dokumentů kurátor izraelské Národní knihovny Stefan Litt. Doplnil, že dokumenty nalezené ve Wiesbadenu nemají mnoho společného s Kafkou, ale poskytnou lepší náhled na Broda a jeho okolí, jehož součástí byl i Kafka.
Dokumenty zmizely před deseti lety z domova Brodovy někdejší sekretářky Esther Hoffeové. Německá policie je zabavila, když byly v roce 2013 nabídnuty ke koupi literárnímu archivu v Marbachu. Německý soud rozhodl, že dokumenty nedílně patří k Brodově pozůstalosti.
Než Brod v roce 1968 v Tel Avivu zemřel, uvedl v závěti, že jeho pozůstalost včetně části Kafkových spisů, které si ponechal, má být předána veřejnému archivu. Jenže Hoffeová dílo rozprodávala v aukcích. V roce 1988 podle deníku Haarec prodala rukopis Kafkova románu Proces za dva miliony dolarů (asi 45 milionů Kč). Nový majitel ale předal rukopis německému literárnímu archivu v Marbachu, kde je dodnes.
Národní knihovna v Jeruzalémě rodinu Hoffeových zažalovala a izraelské soudy ve vleklém procesu nakonec rozhodly, že rodina nabyla Kafkovo dílo nelegálně – v roce 2016 izraelský nejvyšší soud určil, že celá Kafkova pozůstalost patří Národní knihovně.
V dubnu i švýcarský soud rozhodl, že část pozůstalosti autora, která je od 50. let v bankovních sejfech v Curychu, by měla být předána izraelské Národní knihovně.
zdroj: ČTK
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků