Hlavní obsah
Bavor Rodovský z Hustiřan byl renesanční muž. Foto: Repro Chvála české kuchyně, Perseus 2016

Bavor Rodovský z Hustiřan: Alchymista, který bádal i kuchtil

Alchymie jako umění oddělovat jednu látku od druhé a s jinou ji zase spojovat usilovala vždy o dosažení co nejdokonalejšího a nejčistšího kýženého produktu. Mnozí ji srovnávali s kuchařským uměním. A právem. Však i náš nejznámější alchymista Bavor Rodovský z Hustiřan (asi 1526-1600) proslul nejen jako autor učených spisů, ale i jako tvůrce čtvrtého česky psaného Kuchařství, knížky o rozličných krmích, z roku 1591.

Bavor Rodovský z Hustiřan byl renesanční muž. Foto: Repro Chvála české kuchyně, Perseus 2016
Bavor Rodovský z Hustiřan: Alchymista, který bádal i kuchtil

V mládí si ovšem skutečnost, že by jednou obohatil gastronomii, neuměl ani představit. Toužil jen po vzdělání, pokud možno v několika vědních oborech. Změny struktur hmoty při chemických procesech jej fascinovaly už od jedenácti let.

Paracelsův vliv

Bavor Rodovský z Hustiřan se narodil zřejmě v roce 1526 ve známé rytířské rodině. Jeho matka Anna Šelndorfská z Harnšperka byla spřízněna s pány ze Švamberka. V roce 1537 se jako jedenáctiletý seznámil s dílem švýcarského věhlasného přírodovědce, lékaře a filozofa Aureola Theophrasta Paracelsa. Ten tehdy pobýval v Moravském Krumlově, aby léčil tamního pána Jana z Lipé.

Ve věži se Bavor ocitl v roce 1573 v jedné cele s dalšími šlechtickými neplatiči.

Paracelsus vycházel z teorie o prahmotě světa, která vzniká ze síry, soli a rtuti. Ta poté reaguje s takzvanými elementy země: se vzduchem, ohněm a vodou. Z nich vzniká sedm kovů. A ty se mohou pomocí transmutace přeměnit z obyčejných ve velmi vzácné, například olovo ve zlato. Podstata jeho učení ovlivnila malého Bavora na celý život. Domníval se, že pochopil svět alchymie. Snil o dílně, v níž s pomocí pálení, žíhání, varu a odpařování vytvoří nové, dosud nepoznané látky.

Takové jako kámen mudrců či elixír života. Rodina ale nepatřila k majetným, a tak si mladík nemohl dovolit studovat na pražské univerzitě nebo v cizině. Proto se začal učit sám. Představoval typ, zvaný současníky „il dilletante“, nevnímaný tehdy nijak pejorativně. Prostě renesanční muž bez akademického vzdělání.

Své současníky předčil ve znalosti němčiny, latiny a řečtiny. Věnoval se filozofii, matematice, astronomii, a především alchymii, která ale vyžadovala vysoké finanční náklady. Skoro každý, kdo se jí zabýval, skončil nakonec ve vězení pro dlužníky. Sice někteří z nich skutečně získali velký majetek, ale jen díky darům mecenášů a jejich přízni. K takovým ale Bavor nepatřil.

S astrolábem do vězení

V roce 1566 se Rodovský oženil s Voršilou ze Šelndorfu a získal tak dva tisíce kop českých grošů věna. Neváhal za ně zakoupit zadlužený rodinný statek Radostov u Nechanic na Královéhradecku a zřídil si v něm dílnu. Vrhl se mezi zkumavky, křivule a achátové tyglíky své alchymistické kuchyně a hledal tajemné neznámé látky.

Typické renesanční stolování s mísami pokrmů.

Foto: Repro Prostřené stoly v době císaře Rudolfa II., Ars Bohemica 1997

Pracoval i pro císaře Rudolfa II. a dalšího významného příznivce magie, pozdějšího nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka. Bádal ve svém sídle, sám si dokonce sestrojil měděný astroláb - astronomický přístroj na určování polohy hvězd a Slunce. Mimo jiné pracoval na výrobě univerzálního rozpouštědla - alkahestu.

Vytvořil také svůj první spis Řeči starých filozofů, v němž popsal dění v alchymistické dílně. Peněz se ale stále nedostávalo, alchymisté neměli stálý plat a pravidelný příjem jim neposkytovali ani jejich mecenáši. Proto si Bavor vypůjčoval od novobydžovského lichváře Árona Munka. A začalo pro něj údobí útrap.

Pro dluh tří set českých grošů jej Munk i další věřitelé zažalovali, navíc od něj uprchla žena Voršila se synkem Janem k rodičům. Dne 1. února 1573 se tak dostal do vězení pro dlužníky v pražské Černé věži. Vzal si s sebou svůj astroláb.

Kavalíři řvali a hráli karty

Ve věži se Bavor ocitl v jedné cele s dalšími šlechtickými neplatiči. Jejich partu hlučných a veselých kavalírů vedl pověstný rváč Jan Kordul ze Sloupna. Celé dny hráli aristokraté karetní hru, zvanou malá prima, o vysoké částky, řvali přitom a hulákali. To Rodovského trápilo - hodlal pokračovat v práci, což mu spolunocležníci znemožňovali.

Proto napsal už 6. února svému zastánci Vilémovi z Rožmberka prosebný dopis, aby mu purkrabí Čeněk Mičman z Klinštejna přidělil zvláštní celu. Pan Vilém pomohl a dlužník z Hustiřan si mohl v nejvyšším patře Černé věže užívat klidu.

Čas nepromarnil - překládal text Smaragdové desky, „bible alchymistů“, od Herma Trismegista, žijícího údajně okolo počátku našeho letopočtu. A také sepsal dílo Secreta Aristotelis, které věnoval Rožmberkovi. Vždyť právě díky jeho finanční injekci mohl koncem roku vybřednout z bláta dluhů a opustit Černou věž. Vydal se poté ke svému dobrodinci, pánu z Rožmberka do Třeboně, aby u něj uplatnil své znalosti.

Prášek, který způsobuje přeměnu

„Otázka, co jest kámen filozofický. Jest merkuryáš (rtuť), bílej, červenej, střepina prostřední,“ popisoval Bavor poněkud mlhavě látku, na které pracoval, panu Vilémovi. Snažil se zřejmě o nějaký prášek či tinkturu, s jejíž pomocí měla probíhat transmutace. Rožmberk z informace asi moudrý nebyl. Vedle rytíře z Hustiřan pro něj vyráběli lektvary i další známí alchymisté - Claudius Syrrus, Daniel Prandtner i mnozí další.

Příprava zajíce ve staročeské kuchyni.

Foto: Repro Kronika medicíny, Fortuna Print 1994

Viléma z Rožmberka alchymie fascinovala stejně jako císaře Rudolfa II. Na jeho panství načas našli útočiště i mistři magie John Dee a Edward Kelley. Rožmberský vladař vkládal do alchymistických pokusů velké naděje i peněžní sumy. Jednak hodlal s jejich pomocí vybřednout z dluhů, jednak neměl dědice a podle jeho představ by mu tuto choulostivou otázku vyřešil elixír života. Bavor mu ovšem žádané nepředložil. Navíc jej postihly další starosti - ozvali se noví věřitelé.

I pán z Házmburka zkrachoval

V roce 1576 musel rytíř z Hustiřan prodat svůj poslední statek v Radostově. Uchýlil se poté v Praze do ulice Na Poříčí a věnoval se psaní a překladům. Většina z nich zůstala pouze na papíře. Zlomem se pro něj stal rok 1580 - štěstí mu ukázalo svou nejveselejší tvář. Na svůj zámek v Budyni jej pozval Jan Zbyněk Zajíc z Házmburka, dědičný truksas (stolník) a prezident nad apelacemi v Království českém.

Jak oba šlechtici spolupracovali, není známo. Bavor u něj ale zůstal celých dvacet let a dokončil rukopis svého stěžejního díla, učebnici alchymie Řeči filozofické. A také v roce 1591 sepsal ve své laboratoři Kuchařství. To prozřetelně věnoval zámožné „paní Kateřině, rozené Přepické z Lichumburku, pozůstalé vdově po dobré paměti urozeném a statečném rytíři, panu Vilémovi starším Malovcovi z Malovic, na Valečově a Kolodějích.

Ta jej také finančně podporovala. Mezitím ovšem i pán z Házmburka utopil své jmění v tavicích tyglících. To ale Bavorovi nevadilo. Jeho recepty ovlivnily přinejmenším jednu generaci a patřily k základům české kuchyně.

Vytvořil je i na základě tří dříve vydaných kuchařek.

Skrbnáři jísti, píti závidějí

Ve dvacátých letech 16. století vydal první česky tištěnou kuchařku Jan Severin na Starém Městě pražském. Na ni navázal roku 1535 Pavel Severin z Kapí hory a o desetiletí později Jan Kantor. Rodovský jejich díla dobře znal a vycházel z nich. Sám rád jedl a chutné pokrmy miloval. V úvodu své knihy zdůraznil, že je určena jedlíkům pro potěšení a nikoli „těm skrbnářům, kteří svým vlastním ustuom jísti a píti závidějí“. A skladba jeho „krmí“ byla přepestrá. Panskou kuchyni zásoboval tehdy kuchmistr zvěřinou, rybami, hovězím, telecím a beránčím, sladkostmi a ovocem.

Pojídali se i bobři, medvědi a veverky. Maso se jedlo s omáčkami, ale bez příkrmu. A o slavnostech se jím nešetřilo. Pro příklad - na svatbě Bavorova dobrodince Viléma z Rožmberka v roce 1578 se mimo jiné spotřebovalo 40 jelenů, 50 kusů srnčí zvěře, 150 krmených volů, 450 krmených vepřů, 1526 jitrnic, 30 947 vajec. Rodovský vycházel z chutí svých současníků. Ti hojně konzumovali sekané maso, kaše či jim podobné varmuže, knedlíky, zvané i šišky - ty s našimi neměly nic společného. Hnětly se z masa, vajec, různých koření a smažily se nebo vařily.

Staročeši také používali na sladké pokrmy sůl a česnek, na slané med.

Náš alchymista jejich mlsné jazyky plně uspokojil.

Šišky i kaše

Jeden z oblíbených Bavorových receptů na šišky zněl: „Vezmi hmoždíř, rozpal jej u ohně, vlij tam hovězí jíchu (vařená kašovitá hmota), vsyp mouku, vejce, když bude husté, naklaď másla na pánev a vypeka to, jez pospa cukrem.“ Jiné šišky dělal z telecího sekaného masa, vína a vajec. V knize také uvedl návody na přípravu více než osmdesáti kaší a na dvacet varmuží.

Otázka je, nakolik by třeba alchymistova malinová kaše uspokojila naše současné chuťové pohárky: „Přebeř maliny, čistě pro červy a vsyp je do vína, rozdělaj mlékem a vejci, daj stejně tolik pepře a medem oslaď. Pospi trágí (anýz - pozn. red).“ Rodovský také nabádal ke střídmosti.

Typické šauesn - stůl zdobený dekoracemi, napravo je vidět cukrová, pozlacená loď.

Foto: Repro Prostřené stoly v době císaře Rudolfa II., Ars Bohemica 1997

V čase, kdy se na šlechtických stolech objevovaly různé dekorace - cukrové stromy, ptáčci, sošky, pozlacená zvěřina (takzvaná šauesn, jídla na podívání), připravoval Bavor mandlovou kaši a varoval: „Posyp ji cukrem, někteří ji pozlacují, i jest to pejcha, leč by bylo na velikých svatbách.“ K jeho specialitám patřil vařený bobří ocas s medem a zázvorem, medvědí tlapy s hořčicí, kterou si Rodovský sám vyráběl z hořčičných semínek, vína a octa.

Příkopy i obora z těsta

Při zvláštních příležitostech doporučoval alchymista připravit i zmíněná šauesn. Patřila k nim i velikonoční zahrada vystrojená na obrovském stole. Trůnil na ní pečený beránek plněný vejci a mandlemi a polepený bílým cukrovím. Růžky měl pozlacené, tlamičku obarvenou načerveno. Skopové obložil Bavor příkopy a oborou z těsta z vody a mouky. Vše zdobil ptáčky a zvířátky z cukru a obarvil.

Nezalekl se ani nápojů. Vyráběl takzvanou vodu života z „vína páleného s medem, jalovcem, anýzem, muškátovým květem, pepřem a pelyňkem - to vše po třicet dní ponech státi v nádobě a opatrně předestiluj“.

Bavor Rodovský z Hustiřan zemřel zřejmě v roce 1600, tedy před 420 lety. Jeho recepty přežily celá staletí - na rozdíl od učených děl.

Slavní mágové v Třeboni

  • Edvard Kelley a John Dee se objevili v Třeboni u Viléma z Rožmberka v září 1586. Obývali skoro celý zámek - Kelley dokonce disponoval četným služebnictvem.
  • Pán z Rožmberka se s nimi radil v otázkách politických. Navíc před svědky několikrát prohlásil, že alchymisté před jeho očima transmutací měnili cínové nádobí a flakony ve stříbro.
  • Kronikář Václav Březan ale prohlašoval, že to byl podvod.
  • Kelley za svou činnost přesto získal od Viléma devět vesnic a dva dědičné statky.
  • V roce 1589 se Dee vrátil do Anglie. V téže době začal Kelley pracovat pro císaře Rudolfa II., ale ani místo u Rožmberka neopustil.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků