Hlavní obsah
Alexandr Vondra a Václav Havel během sametové revoluce. Foto: Petr Mazanec, ČTK

17. listopad, den boje za svobodu a demokracii. Česko slaví 30 let svobody

Co se stalo 17. listopadu roku 1989, že to vedlo ke státnímu převratu? A proč se revoluci, která změnila novodobou českou historii, říká sametová?

Alexandr Vondra a Václav Havel během sametové revoluce. Foto: Petr Mazanec, ČTK
17. listopad, den boje za svobodu a demokracii. Česko slaví 30 let svobody

17. listopad se v Česku vztahuje ke dvěma historickým událostem. V roce 1939 došlo k uzavření českých vysokých škol a v roce 1989 začala sametové revoluce.

17. listopadu 1989

17. listopadu 1989 se konala povolená demonstrace k padesátému výročí uzavření českých vysokých škol. Po jejím oficiálním ukončení se velká část demonstrantů vydala na pochod do centra města, aby projevila nesouhlas s tehdejším komunistickým režimem.

Policie demonstranty postupně obklíčila na Národní třídě a surově je zbila, což odstartovalo tzv. sametovou revoluci, která vedla k pádu komunistického režimu. Sametovou revolucí je toto období nazýváno proto, že kromě událostí právě ze 17. listopadu nebyla revoluce provázena násilím a během změny režimu nikdo nezemřel.

17. listopadu 1939

15. listopadu roku 1939 byl pohřben student Jan Opletal, který čtyři dny předtím podlehl následkům střelného zranění, které utrpěl během násilného potlačení demonstrace studentů k příležitosti 21. výročí vzniku Československa. Po pohřbu došlo k demonstraci, která přerostla v protiokupační protesty.

17. listopadu 1939 došlo na žádost německého vůdce Adolfa Hitlera k uzavření všech českých vysokých škol a v zemi proběhlo rozsáhlé zatýkání studentů. Více než tisícovka jich byla převezena do koncentračního tábora Sachsenhausen a v bývalých ruzyňských kasárnách Němci popravili devět studentů, kteří podle nich stáli v čele studentských organizací.

Pád železné opony

17. listopadu 1989, půl století po masakru v roce 1939, bylo naplánováno pietní shromáždění studentů, které ale přerostlo v protirežimní demonstraci, která vedla ke svržení totalitního režimu v Československu. Občas se pro toto období také používá označení pád železné opony.

Železná opona, tedy hranice mezi západním a východním blokem, existovala od konce druhé světové války v roce 1945 až do konce studené války v roce 1991 v různých zemích, Česko nevyjímaje. Na české západní hranici se začala vytvářet od roku 1948. Československá železná opona postupně padala během prosince roku 1989.

Průběh a osobnosti sametové revoluce

V osmdesátých letech se v Československu pomalu rozvolňoval komunistický režim, což umožnilo opozici větší aktivitu. Stále častěji se pořádaly demonstrace a revoluční nálady přiživil také sovětský prezident Michail Gorbačov svým rozhodnutím o opuštění Brežněvovy doktríny, která Sovětskému svazu umožňovala intervenovat v přidružených zemích.

Na 17. listopad 1989 bylo domluveno shromáždění studentů na Albertově, aby uctili památku Jana Opletala a vzpomněli na padesáté výročí uzavření českých vysokých škol. Sešlo se jich několik tisíc. Na začátku demonstrace se slova ujal Josef Šárka, účastník Opletalova pohřbu v roce 1939.

Pietní akt se ale brzy proměnil v protirežimní demonstraci, kdy dav skandoval hesla jako Zrušte monopol KSČ! a Chceme svobodné volby! Průvod se pak vydal na Vyšehrad, kde lidé pokládali květiny k hrobu Karla Hynka Máchy, a na závěr se hromadně zpívala státní hymna.

Po skončení demonstrace většina účastníků pokračovala na Václavské náměstí. Cestu jim ale zahradily bezpečnostní složky. Špacír protestujících se proto odklonil na nábřeží, odkud putoval směrem na Národní třídu. Pochodující dav byl na Perštýně zastaven a obklíčen Veřejnou bezpečností. Demonstranti volili cestu nenásilí, takže si posedali na zem a jen skandovali různá hesla, například Máme holé ruce! nebo Vy nás máte chránit!

Bezpečnostní složky ještě více sevřely obklíčení a zároveň vyzvaly dav k opuštění prostoru. Nebylo však kudy odejít, a tak policie pro „neuposlechnutí“ výzev začala účastníky protestu surově bít. Stovky lidí utrpěly při zásahu zranění a mnoho jich bylo odvezeno v poutech. Brutální zásah policie pobouřil většinu společnosti. Následující den se v Realistickém divadle sešli herci a začali se studenty organizovat stávku.

Klíčovou událostí bylo oznámení o ubitém studentovi Martinu Šmídovi, což vyburcovalo celou společnost k činům. Nakonec se ukázalo, že informace byla falešná.

Opozice v čele s Václavem Havlem, Alexandrem Vondrou, Rudolfem Battěkem, Janem Urbanem a dalšími začala 19. listopadu formovat Občanské fórum (OF) a studenti založili koordinační stávkový výbor.

V průběhu následujícího týdne lidé po celé republice demonstrovali. Studenti a členové OF organizovali stávky a vyjednávali s vládou. Hlavními místy setkání byly Václavské náměstí a Letenská pláň, kde k lidu promlouvaly osobnosti politické, kulturní i sportovní sféry.

20. listopadu se konala schůze vlád Československa, Česka a Slovenska a premiér Ladislav Adamec se poprvé setkal s představiteli OF. Na Václavském náměstí se večer sešlo přes sto tisíc lidí a hned ráno se tam vrátili.

Večer 21. listopadu si zhruba 200 tisíc lidí na Václavském náměstí vyslechlo projevy představitelů OF a řady významných osobností, které promluvily z balkonu Melantrichu. Poprvé vystoupil i Václav Havel, který ohlásil program OF.

Na mimořádném jednání ÚV KSČ 24. listopadu se vzdali svých funkcí generální tajemník Miloš Jakeš i ostatní členové předsednictva ústředního výboru.

25. listopadu se uskutečnila nejrozsáhlejší demonstrace v rámci sametové revoluce. Na Letenské pláni se sešlo na 800 tisíc lidí.

V pondělí 27. listopadu proběhla na celém území ČSSR generální dvouhodinová protestní stávka, do níž se zapojila většina institucí po celé republice, a vláda nakonec 7. prosince rezignovala.

Nová vláda byla jmenována o tři dny později. V kabinetu Mariána Čalfy usedlo deset komunistů, po dvou členech měli lidovci a socialisté a sedm bylo nestraníků. Prezident Gustav Husák rezignoval.

V tu dobu se také postupně otevíraly hranice Československa a do vlasti se začali vracet emigranti. 28. prosince byl Alexandr Dubček zvolen předsedou Federálního shromáždění a 29. prosince byl Václav Havel zvolen československým prezidentem.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků