Ve spolupráci s Michalem Stupavským ze společnosti Conseq přinášíme několik postřehů zabývajících se problematikou spoření na stáří.

„Podle naprosté většiny odborných studií je současný státní systém důchodového zabezpečení v Česku dlouhodobě neudržitelný. Český důchodový systém, jak je v Evropě dobrým zvykem, je tzv. systémem průběžným (pay-as-you-go), což znamená, že dnešním důchodcům skrze státní rozpočet hradí důchodové dávky dnešní pracující,” uvedl Stupavský.

ČTĚTE TAKÉ 
Lidé příliš spoléhají na stát, skutečná výše důchodu je pak nemile zaskočí

Dle aktuálních demografických trendů se ale počet pracujících obyvatel v dlouhodobém horizontu bude výrazně snižovat a naopak počet občanů v důchodovém věku bude  prudce narůstat, a proto se účet penzijního systému bude dostávat do stále většího a neudržitelného deficitu.

Pokud nebudou chtít dnešní pracující občané po odchodu do penze zaznamenat výrazné snížení kvality života, nezbude jim nic jiného než si začít individuálně spořit, aby výpadek části státního důchodu vyrovnali.

Už včera bylo pozdě

Zásadní otázka tak zní: Kdy bych měl tedy se spořením ideálně začít? Co nejdříve, ideálně ještě dnes. Čas má totiž pro střadatele velkou hodnotu, a to z toho důvodu, že v otázce spoření, resp. investování hraje klíčovou roli tzv. složené úročení, tedy fakt, že v průběhu času vyděláváme „úroky z úroků“.

Řekněme, že dnes začneme investovat nebo si v rámci nějakého výhodného spoření uložíme 1000 korun při očekávaném ročním zhodnocení ve výši čtyři procenta.

Za rok budeme mít na účtu 1040 korun (1000*(1+0,04)). Když při stejném ročním zhodnocení necháme tento kapitál pracovat další rok, nebudeme mít 1080 korun, ale o něco více, neboť v druhém roce se nám čtyřmi procenty zhodnocuje také čtyřicetikorunový výnos z prvního roku. Proto budeme mít na konci druhého roku na účtu 1081,60 Kč (1000*(1+0,04)2).

Efekt složeného úročení

Jedna koruna a 60 haléřů je v tomto případě „úrokem z úroků“. Možná vám to nepřijde jako nějaký závratný bonus, je třeba si nicméně uvědomit, že s rostoucím časem se efekt složeného úročení exponenciálně zvyšuje.

Úroky se totiž v průběhu času neustále čím dál tím více samy zhodnocují. Po dvaceti letech činí hodnota investice 2191 korun, výnos tedy dosahuje 1191 korun, což je relativně k počáteční tisícikorunové investici celkový výnos ve výši 119 procent. Na konci čtyřicetiletého investičního horizontu činí hodnota investice 4801 korun, výnos tedy činí 3801 korun, což je vůči počáteční tisícikorunové investici celkový výnos ve výši 380 procent.

380procentní celkový výnos po čtyřiceti letech je sice pěkný, ovšem výsledných 4801 korun by nás v důchodovém věku rozhodně finančně nezachránilo. Proto je třeba investovat pravidelně, ideálně každý měsíc určitou konstantní částku, která zásadním způsobem neovlivní váš rodinný rozpočet, ale na druhou stranu nebude také příliš nízká.

Například při pravidelné měsíční investici 2000 korun bychom za čtyřicet let investovali 960 tisíc Kč, celková hodnota úspor by se blížila dvěma a půl miliónu korun a celkový výnos by při ročním zhodnocení ve výši čtyři procenta dosáhl téměř jednoho a půl miliónu.

„Efekt složeného úročení bychom také mohli nazvat železný zákon investování. Je to opravdu mocný faktor, jenž jednoznačně ukazuje, že byste, ať jste v jakémkoliv věku, neměli se začátkem spoření na důchod vůbec otálet, ale naopak se postavit tomuto problému čelem a začít si spořit ideálně ještě dnes,” dodal Stupavský.