Polovina se shoduje na tom, že věc by měla připadnout tomu, kdo na ni při koupi přispěl větší částkou. Necelá třetina lidí (28 procent) ale současně přiznává, že do partnerova bytu kupují jen věci, které si případně při rozchodu snadno odnesou.

Vyplývá to z posledního průzkumu STEM/MARK pro společnost Home Credit, při kterém agentura vyzpovídala více než tři stovky lidí žijících s partnerem ve společné domácnosti, aniž by byli „svoji”. Společné bydlení lidí, kteří se nevzali, je trendem posledních let.

Oblíbený život mladých párů tzv. na psí knížku potvrzuje jak klesající počet sňatků, tak naopak rostoucí počet dětí narozených mimo manželství.

Například v roce 2004, jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), bylo uzavřeno 51 447 sňatků, v roce 2014 jich bylo už o šest tisíc méně.

Nesezdaní partneři se dopředu na situaci, kdy by vztah nevyšel, příliš nepřipravují Jan Holoch, Home Credit

Podle informací, které ČSÚ zveřejnil v měsíčníku Statistika&My, podíl dětí narozených mimo manželství nepřetržitě stoupá již více než 20 let. Zatímco na počátku druhého tisíciletí se zhruba pětina dětí narodila nesezdaným párům, nyní je to téměř polovina.

Růst počtu dětí narozených mimo manželství je jedním z nejvýznamnějších trendů demografického vývoje Česka posledních tří desetiletí.

Například v roce 2014 bylo vdaných jen 53 procent rodiček, zatímco v roce 2001 jich bylo 77 procent, a v revolučním roce 1989 dokonce 92 procent.

Stejně jako manželé, tak i nesezdaní partneři musí společnou domácnost průběžně vybavovat. Co ale bude s věcmi po případném rozchodu? Zatímco vypořádání majetku při rozvodu manželů řeší soud, dělení věcí po konci vztahu dvou nesezdaných je složitější.

„Když Češi věci do společné domácnosti kupují, neřeší, kdo by si je nechal v případě rozchodu. Zdá se, že partneři se dopředu na situaci, kdy by vztah nevyšel, příliš nepřipravují,” upozornil Jan Holoch z Home Credit. Dodal, že sedm lidí ze sta má ale vlastnická práva na věci ošetřená smluvně.

S případným dělením společně nakoupených věcí po rozchodu úzce souvisí i výše částky, kterou jsou lidé ochotni do vybavení investovat, aniž by řešili, komu po rozchodu připadne. Většinou se jedná o spíše menší částky.

Každý desátý nad tím přemýšlí i u věcí v hodnotě do pěti tisíc korun, téměř pětina oslovených o tom uvažuje u částky pět až deset tisíc korun.

Ženy jsou opatrnější

Průzkum ukázal, že muži i ženy mají relativně podobnou představu o tom, jak se ke společnému vlastnictví postavit.

„Třetina mužů by preferovala být vlastníkem bytu, do kterého se přistěhuje druhý partner. U žen má stejnou představu každá pátá. Polovina žen by si ráda s životním druhem pořídila společně jak byt, tak i jeho vybavení. Nepopulární variantou u obou pohlaví je nechat vše na druhém partnerovi nebo jen pořídit věci do bytu, který vlastní ten druhý,“ shrnul Holoch.

Muži i ženy se snaží přispívat na společně užívané věci stejnou částkou, u obou pohlaví to potvrdila více než polovina oslovených. Celkem 28 procent lidí do partnerova bytu koupí jen věci, které by si případně mohli odnést. Ženy jsou v tomto směru opatrnější než muži – pokud se přistěhují do bytu, který vlastní partner, ve třetině případů koupí jen věci, které si následně mohou opět vzít s sebou.

Více než dvě pětiny mužů zase souhlasí s tvrzením, že společné věci platí z větší části oni.

Chtějí se dohodnout

Skoro polovina lidí souhlasí s tvrzením, že si po rozchodu věc odnese ten z partnerů, který ji předtím zaplatil. Ve třech pětinách případů se jak ženy, tak i muži chtějí hlavně dohodnout – jednoduše si mezi sebe věci o podobné hodnotě rozdělí.

Každý čtvrtý muž přitom tvrdí, že je ochoten partnerce přenechat i věci ve vyšší hodnotě, než si ponechá sám. Necelá čtvrtina lidí uvažuje o finančním vyrovnání, kdy by si partner věci ponechal, ale vyplatil by podíl, který do nich nakupující strana vložila.

„Konec vztahu je hořká pilulka pro obě strany. Aby se situace ještě nezhoršovala a kvůli dělení majetku se nezapomínalo na vše dobré, co dvojice prožila, je dobré zkusit odložit emoce stranou a v klidu si sednout k jednomu stolu. U financí se jednoduše musí vše řešit s čistou hlavou a pořádným soustředěním. A pokud je dělení věcí zvlášť komplikované, možná se v dalším vztahu vyplatí skutečně vše řešit předem a vlastnictví si ošetřit smluvně,“ myslí si Holoch.

Pokud nesezdaní Češi vycházejí ze svých vlastních zážitků, tři čtvrtiny uvedly, že se na rozdělení majetku dokázaly dohodnout. Většinou si přitom bývalí partneři mezi sebou rozdělili věci o podobné hodnotě – tvrdí to dvě třetiny mužů, ale už jen polovina žen.

Každá sedmá žena se o věci, které byly pořízeny do společné domácnosti, dokonce musela soudit, stejnou zkušenost má jen každý pětadvacátý muž.

„Pokud člověk cítí křivdu, samozřejmě se může o nápravu přihlásit u soudu. Ovšem zdaleka nejlepší je si uvědomit, že životní partner je v určitém smyslu i náš partner v oblasti financí, a i podle toho ho pak vybírat,“ dodal Holoch.