Rozvodem končí v Česku téměř každé druhé manželství. Pro řadu lidí to je mnohdy jediný způsob, jak vyřešit vlastní nespokojenost a nevyhovující situaci ve vztahu. Odejít od partnera sice může být někdy snadné, rozdělení společného majetku, a to i dluhů, už tak jednoduché ale ve většině případů nebývá.

Rozvádějící se manželé se však musí domluvit. Zvláště u dlouhodobých finančních závazků, jako jsou hypotéky a jiné velké úvěry a půjčky, to je bezpodmínečně nutné. Mohou se sice léta dohadovat, komu bude co patřit, jak se ale naloží s dluhy, se musí řešit ihned. Pokud to tak neudělají, ponese důsledky nesplácení dluhu každý z nich bez ohledu na rozhodnutí rozvodového soudu. Spoludlužníci přitom mají podle hypotečních specialistů na výběr pět scénářů.

Jasný řez

Patrně nejjednodušším scénářem je prodej domu či bytu zatíženého hypotékou. Z peněz od kupce splatí hypoteční úvěr a zpravidla tím může být dluh vyřešen. Obvykle také něco z utržených peněz ještě zbude. Záleží jen na tom, kolik bylo do té doby již z dluhu splaceno, jak se změnily ceny nemovitostí v lokalitě, kde stojí zadlužená nemovitost, a kolik týdnů či měsíců zbývá do konce fixace. Tedy do konce doby, po kterou banka garantuje výši úrokové sazby.

Pro hypoteční banky je tato varianta asi nejzajímavější, protože si za předčasné splacení hypotéky mimo konec fixace často účtují vysoké pokuty. Nevýhodou je také fakt, že si oba manželé musí zajistit jiné bydlení.

Prodej se vším všudy

Prodej nemovitosti hraje roli také u druhého scénáře. Byt i dům se prodá, a to rovnou i s původním hypotečním úvěrem. Tato varianta je vhodná právě v případě, že do konce doby fixace zbývá ještě dlouhá doba a hrozila by vysoká sankce. Noví majitelé bytu či domu musí tudíž souhlasit i s nastavením úvěru a splnit stejná kritéria na bonitu, jaká kdysi prokazovali rozvádějící se manželé.

Čtěte také: Nebojte se koupit byt s hypotékou. Ušetříte peníze i čas

Transakci, respektive nové dlužníky potom musí schválit banka, která úvěr poskytla. Tento scénář se nedá ovšem příliš využít v případech, kdy původně sjednaná hypotéka má podstatně vyšší úrokovou sazbu a tedy pravidelnou měsíční splátku, než se v daném období nabízí na trhu.

Jen jeden dlužník

Další možností je, že byt zůstává vždy v užívání jednoho z manželů. Mohou se například domluvit, že byt a s ním i celý dluh na sebe převezme jen jeden z nich s tím, že druhý se pak z dluhu vyváže.

Má to ale jeden velký háček. Ten, kdo v bytě či domě s hypotékou zůstává, musí mít příjem natolik vysoký, aby byl pro banku dostatečně bonitní. Bez toho banka nikdy nebude souhlasit s tím, aby měla k vysokému úvěru jen jednoho málo bonitního dlužníka.

Spoludlužník

Lidé s nižšími příjmy ale nemusí klesat na mysli. Existuje ještě i jiná varianta, při které mohou zůstat bydlet v původním domově. Stačí, aby si našli nového spoludlužníka mezi příbuznými, nebo se domluvili se svým novým partnerem na tom, že přistoupí do dluhu. Teprve pak se může druhý manžel či manželka z úvěru již vyvázat.

Velkorysá dohoda

Nebývá to sice příliš časté, ale někteří bývalí manželé se umí domluvit na dalším společném splácení úvěru i po rozvodu. Jeden pak zpravidla zůstává v bytě a druhý se odstěhuje, hypotéku ale spolu pravidelně splácí dál. Někdy je možné uvažovat i o pronájmu, díky kterému se exmanželům společné náklady splátky hypotéky sníží nebo zcela vyrovnají.