Článek
Neměl totiž sjednané cestovní pojištění pro cestu na hory; vzpomněl si jen na to v rámci platební karty. Pojišťovna se zdráhala zásah proplatit. [celá zpráva]
V očích některých médií se tak stal chudákem. V přepočtu tři sta tisíc se jim za to, že jej asi šest hodin hledalo 50 záchranářů s vrtulníkem, zdálo trochu moc. Pojišťovna také zpočátku označila záchrannou akci za pátrání po ztraceném turistovi, nikoli za pokus o záchranu člověka, jemuž jde o život, a s proplacením faktury váhala. Nakonec se však nechtěla dohadovat, a tak náklady proplatila.
Vše se ale odehrálo přece jenom trochu jinak, než Alan G. původně líčil. Nehodu si zavinil především vlastní nezodpovědností.
Ještě se pochlubil na Facebooku
Jen chvilku před nebezpečným výstupem totiž Alan G. vysedával s kamarády u piva v hospůdce. Sám se vyfotil, i s přesným časem, a fotografii před výstupem vyvěsil na svůj profil na sociální síť Facebook. A pak vyrazil vzhůru do hor.
„Hledaný muž neměl u sebe lavinový přístroj. Dále je trestuhodné ignorování výstrahy horské záchranné služby, protože celou dobu byl po vydatném sněžení vyhlášen čtvrtý lavinový stupeň. Skupina přecenila své schopnosti a za nepříznivého počasí neměla ve vysokohorském terénu dostatečnou výbavu,“ stojí v tiskové zprávě slovenské Horské záchranné služby.
Alan G. o vysokém lavinovém nebezpečí přitom moc dobře věděl, neboť na Facebooku ještě těsně před výstupem napsal: „Jestli se mi podaří vrátit zpět, něco domluvíme. Jsou to tři noci ve stanu a lavinový stupeň čtyři.“
Zkrátka hazardoval, ale lavinu, či sněhový převis, bral na lehkou váhu. A až když mu hory ukázaly mrazivé zuby, tvářil se jako oběť, která má navíc platit za záchranu.