„Když jsem byla na školení pro naše vykonavatele, překvapilo mne, jak dobře vypadají. Bylo jich tam asi sto dvacet nebo sto padesát. To skutečně nebyl špatný pohled,“ libovala si před časem v rozhovoru pro odborný časopis Soudce Tvrdková.

Laická veřejnost podle ní mylně vnímá vykonavatele jako nějaké ranaře v černých mundúrech.

„Vůbec ne. Pěkní inteligentní kluci, řekla bych průměrně kolem třiceti, mladší i starší. Tu a tam i nějaká děvčata. A zrovna, když jsem přišla mezi ně, probíhalo psychologické školení,“ obhajovala odbornou připravenost vykonavatelů Tvrdková před soudci.

Exekutorská komora zároveň opakovaně upozorňuje na to, že až 70 procent exekucí končí pro věřitele neúspěchem, přičemž nepomáhá ani terénní dohledávání, kde se dlužník nachází.

Podle ní tak úspěšné exekuce dotují ty, jež se vlečou léta a končí fiaskem.

Prezidentka Exekutorské komory Jana Tvrdková

Prezidentka Exekutorské komory Jana Tvrdková

FOTO: Archiv Právo

„Vzory od ministerstva byly nepoužitelné“

Tvrdková zdůraznila, že exekutoři byli vrženi do světa bez jakékoliv přípravy.

„My jsme vlastně vůbec nic netušili. Žádné podklady od nikoho jsme neměli. Od ministerstva jsme dostali asi dvacet nějakých listin, jakési vzory, ale ty byly víceméně nepoužitelné. Jak má vypadat výkon při olepování, zabavování, sjednávání si přístupu do bytu, to jsme se učili za pochodu. Takže teprve teď, když jsme trošku rozkoukaní, nastává doba, abychom vyhodnotili, co se povedlo a co ne,“ svěřila se před rokem a půl v Soudci Tvrdková.

Tehdy to zaujalo odbornou veřejnost, dnes potřeba vyhodnocení a nutnost nových komplexních legislativních opatření, jako je samostatný zákon o lichvě, zastavení superzisků ze stovkových pohledávek či vymezení způsobilosti inkasních agentur, hýbe širokou veřejností i ministerstvem spravedlnosti.

To nyní chystá zatím dílčí opatření vyhláškou, jako je nutnost slučování exekucí na jednoho dlužníka od jednoho věřitele či nejnovější, kontroverzní úvahy o případném pokutování překupníků s dluhy za stahování a opakované podávání žalob u bagatelních pohledávek.

Nejen exekutoři se chtějí v očích veřejnosti očistit, ale rovněž inkasní agentury, které však mají jiný statut. Základní rozdíl mezi exekutorem a inkasní agenturou je ten, že mimosoudního vymahače dluhů může dělat kdokoliv, ale exekutor musí mít právnické vzdělání, jmenování od ministerstva a hlavně k zabavování je třeba rozhodnutí soudu.

Zabavuje exekutor, my ne, hájí se vymahači

„Vymahač není tak zlý. Inkasní agentura může být poslední záchranou v situaci, kdy nemůžeme zvládnout své dluhy,“ napsala médiím inkasní agentura KRUK International.

Mýtem je podle ní „nelítostný vymahač, který najednou blokuje prostředky na našem bankovním účtu a zabaví bílou techniku v naší domácnosti.“

„Ve skutečnosti vymahač nic silou nevezme. Nucenou exekucí se zabývá exekutor, který může zabavit majetek dlužníka bez jeho souhlasu, blokovat prostředky na účtu nebo dražit dlužníkovi nemovitosti a movité věci,“ píše KRUK International, s tím, že oni se snaží o smír. Jiná inkasní agentura se zase s oblibou označuje za „komunikátora“ ve věci dluhů.

Jenže jak Právo již poukázalo, když proběhne několik upomínek, můžete mimosoudně s inkasní agenturou komunikovat, jak chcete, ale často věřitel ani jeho inkasní firma na splátky nepřistoupí, i když si najedete lepší práci, a ženou věc stejně do drahé exekuce.