Tvrdková před odbornou právnickou veřejností i v médiích opakovaně uvedla, že exekutorský úřad v Přerově je už příliš agresivní a značnou měrou přispívá k růstu počtu vylučovacích žalob od lidí, kteří se brání proti neoprávněně zabavenému majetku.

„Mělo by se zamezit podbízení některých velice podnikavých exekutorů velkým věřitelům,“ řekla už dříve na adresu přerovských exekutorů Tvrdková.

Prezidentka Exekutorské komory Jana Tvrdková

Prezidentka Exekutorské komory Jana Tvrdková

FOTO: Archiv Právo

Ti kontrují tím, že kdyby měla tolik případů jako oni, tak by ve skutečnosti byla horší než oni. Exekutorský úřad Přerov v roce 2010 realizoval bezmála 55 tisíc exekucí, Tvrdková 931. Na Vránu přišlo na ministerstvo spravedlnosti z toho 72 stížností, z toho deset ministerstvo označilo za důvodné. Na Tvrdkovou přišly čtyři stížnosti, dvě byly odůvodněné.

„Kdyby měl exekutorský úřad Tvrdkové tolik spisů jako my, tak při stejné míře delikvence by to obnášelo teoreticky 235 stížností a z toho 117 důvodných. Jediným štěstím Jany Tvrdkové je, že má málo spisů,“ sdělil Právu šéf přerovských exekutorů Robert Runták.

Tvrdková ovšem trvá na tom, že jejich chování je nemorální, a naposled v rozhlase opět zopakovala, že na přerovské exekutory chodí enormně vysoký počet stížností.

„Pokud se mi neomluvíte a ve svém jednání neustanete, podám návrh na zahájení smírčího řízení, a nedojde-li k nápravě, podám na vás civilní žalobu na ochranu osobnosti,“ napsal jí poté rozezleně přímo exekutor Tomáš Vrána.

 Tomáš Vrána

Tomáš Vrána

FOTO: Archiv Právo

Nevraživost mezi exekutory doutná v zákulisí už měsíce, nyní se vyostřuje nejen ve světle blížících se voleb do vedení Exekutorské komory, ale především v situaci, kdy ministr spravedlnosti Pospíšil od března všem exekutorům a právníkům zkrátí o polovinu odměny u jednoduchých sporů a malých částek. A kdy všem exekutorům přes televizi vzkázal: Utrhli jste se ze řetězu.

A tak exekutoři i inkasní agentury začínají počítat, o kolik přijdou.

Zlatokopové si zakalili rýžoviště

Velcí exekutoři jsou ovšem teď navíc ještě značně rozezlení na firmy právníků, kteří skupují bagatelní pohledávky ve velkém a vydělávají na stovkových položkách horentní sumy, protože jejich už neúnosné zlatokopectví přimělo ministerstvo spravedlnosti, aby na odměny sáhlo. A co se vysokých nákladů řízení týče, tak mnozí soudci je již odmítají automaticky přiznávat, posuzují jejich relevantnost.

Jinými slovy tyto skupiny právníků a s nimi spřažení advokáti to exekutorům, kteří se navíc „koušou“ mezi sebou, u menších dluhů nepříjemně zavařili.

Přitom ale ještě nedávno spolu hladce kooperovali, neboť pokud žalovaný nepodal odpor nebo nezaplatil zapomenutou složenku ve výši pár set korun plus bezmála sedm tisíc k tomu jako náklady řízení, tak případ jde rovnou do exekuce, kde se už platí patnáct tisíc.

A jsou to právě firmy těchto právníků, které si mohou vybrat, jakému exekutorskému úřadu tento byznys přihrají.

Jenže teď chce Pospíšil, a to i za podpory Tvrdkové, prosadit, aby byla u exekucí zavedena tzv. spádovost, to znamená, že věřitel-žalobce by si nemohl vybírat, jaký chce exekutorský úřad, ale musel by se řídit místem bydliště dlužníka.

Na jednu stranu to omezí snahu mít z dluhů druhých nekonečné rýžoviště, jak argumentují zastánci spádovosti, ale na stranu druhou se tím zarazí konkurence mezi exekutorskými úřady a i ty menší, méně výkonné, tak budou mít své jisté. Přerovští exekutoři tvrdí, že Tvrdkové jde právě o to, a jejím argumentem zase je, že přerovští exekutoři jsou už příliš draví ve snaze získat co nejvíce případů.