„Stav na trhu pohledávek je džunglí, neboť vymáhat pohledávky může v podstatě kdokoliv, kdo splní zákonné podmínky pro vydání Živnostenského listu, což není v pořádku,“ napsala Ivana Šárová z AIA.

Díky tomu podle ní lidé vnímají inkasní agentury jako vymahače s nevybíravými praktikami, přičemž inkasní agentura by naopak měla být posledním stupněm bezkonfliktního řešení pohledávky mimosoudní cestou. „Naše praxe potvrzuje, že k mnoha exekucím by vůbec nemuselo dojít,“ soudí Šárová.

„Dohodnout se s věřitelem přes inkasní agenturu vyjde dlužníka o násobky z původní částky levněji, než když je pohledávka řešena přes právní kancelář, soud a následně exekuci,“ potvrdila Jana Tatýrková z inkasní společnosti M. B. A. Finance.

Jenže, věřitelé se mnohdy raději rovnou obrátí na advokáty, soudy, exekutory, protože v inkasní agentury nemají důvěru a nechtějí být s nimi spojovány. Není divu. Například v NěmeckuRakousku je podle AIA činnost inkasních agentur řešena výslovně zákonem.
Z něho vyplývá povinná registrace inkasních agentur, stanovuje požadavky na zvláštní odbornou způsobilost i státní dozor nad touto činností a sankce za protizákonný výkon.

Neurážet a nebudit!

Podle AIA ale v ČR stále působí mnoho pochybných a netransparentních společností, jejichž praktiky často hraničí i se současnými zákony.

AIA nedávno vypracovala svůj etický kodex, z něhož nepřímo vyplývá, že skutečně v ČR nejsou definovány ani základní věci, neboť „určuje“, že například vymahač dluhů by neměl dlužníka ponižovat.

AIA prostřednictvím kodexu dále na vymahače de facto apeluje, aby nevstupovali do domu nebo bytu domnělých nebo skutečných dlužníků bez jejich souhlasu či dokonce přes jejich odpor. Mimochodem, k tomu jsou oprávněni exekutoři, a to i bez účasti policie, jen za asistence zámečníka. Asociace také inkasní firmy například žádá, aby se pohledávek nedomáhaly v době nočního klidu.