Dospělé děti se často spoléhají na peněženku rodičů

Jak uvádí výzkumná zpráva Mezigenerační solidarita Iva Možného z Masarykovy univerzity v Brně, přes 55 procent českých matek spoří svým dětem na vzdělání, 37 procent dceři na věno a 43 procent dítěti na byt. Třetina českých matek je odhodlána pomáhat svým dětem tak dlouho, jak jen bude moci, 63 procent, než budou vydělávat, 3 procenta, než se ožení či vdají.

I když samozřejmě pomoc rodičů spočívá následně hlavně v tradičním hlídání dětí, řada rodičů ale počítá i s finančními injekcemi, a to i v době, kdy si jejich potomci již slušně vydělávají.

„V Česku se výrazněji než v jiných západoevropských zemích projevuje tradiční soudržnost české rodiny,“ říká ředitel Ústavu sociálních služeb Praha 4 Miloš Hájek. „Matky prostě drží nad dětmi více ochrannou ruku.“

Současně však poukazuje na fakt, že podpora rodičů je někdy nezbytná. Mladí lidé tvoří téměř třetinu nezaměstnaných. Zejména když si mladí vezmou hypotéku, může pro ně ztráta práce znamenat katastrofu. Pro start do života je  někdy pomoc rodičů nezbytná, upozorňuje Hájek.

S tím souhlasí i dvaadvacetiletá Zuzka. „S nástupním platem 18 tisíc by bylo těžké si vzít hypotéku na byt. Byt jsem si ale musela koupit, protože u nás na vesnici práci neseženu a dojíždět denně dvě stě kilometrů do práce, navíc bez auta je technicky nemožné. Najít si podnájem ve městě přijde nastejno jako hypotéka. Proto jsem přivítala pomoc s hypotékou ze strany svých rodičů."

„V pomoci dětem, i když už jsou „velké“, se projevuje kvalita vztahu v rodinách, vzájemné vazby, soudržnost rodiny, i fakt, že rodiče počítají, že jim děti pomoc vrátí,“ říká psycholožka Eva Šilarová.

Oslovení experti s podporou „dospělých dětí“ nemají vůbec zásadní problém, pokud se podpora a pomoc nezmění v kupování, rozmazlování a návyk na bezpracný život bez odpovědnosti, který se nakonec obrátí proti samotným rodičům.

Zásobování penězi, spoření na vzdělávání je podle psychologů totiž někdy určitou úlitbou za to, že rodiče na děti nemají tolik času, kolik by chtěli, a proto se jim snaží svoji nepřítomnost vynahradit jiným způsobem. To je skutečně riziko, potvrzuje Hájek, pokud si dítě a následně mladý člověk zvykne, že rodiče jej vlastně musí podporovat, že je to povinnost a jediný smysl jejich života.

V těch nejkřiklavějších případech si chodí v den výplaty důchodů pro „finanční výpomoc“ či odmítají pomáhat rodičům, když to potřebují, a snaží se tuto povinnost přesunout na stát, dodává.

Výsledky výzkumu potvrzují i českou skutečnost, že generace rodičů pochopila, že vzdělání je klíč k dobré a zajištěné budoucnosti dětí. Proto jako prvořadý důvod úspor uvádějí získání vzdělání. Že je to pomoc dobrá, dosvědčují i poslední čísla Českého statistického úřadu - mezi vysokoškoláky je nejméně nezaměstnaných.

Podle experta na rodinné vztahy Františka Macháčka je to rovněž projev určitých českých tradic, kdy se rodiny po staletí uskromňovaly, aby děti mohly získat vzdělání. Tyhle případy popisuje ve svých knihách Alois Jirásek, ale prakticky i všichni čeští klasičtí autoři, říká.