Stále více žen, které se dostaly do dluhové pasti, tak končí v azylových domech. Potvrzují to sociální pracovnice prakticky všech azylových zařízení v Česku.

„Z pěti klientek, které jsme přijali v posledních třech měsících, mají všechny dluhy – tedy přesněji platí půjčky na své jméno, které si vzaly po nátlaku pro svého partnera,“ konstatuje vedoucí azylového domu ROSA Zdena Prokopová.

Ženy tvoří 51% žadatelů o půjčky

Rostoucí zájem žen o půjčky potvrzují i finanční instituce, které půjčují – ženy tvoří nadpoloviční většinu klientů. „Podmínky půjček uzavíraných pod tlakem partnerů navíc bývají nevýhodné a vymáhání dluhu nekompromisní,“ dodala Prokopová. Někdy si podle ní ženy dokonce „svojí schopností opatřit peníze“ kupují krátkodobou přízeň násilnického partnera.

„U případů násilných partnerů lze hovořit o účelovém zadlužování ženy. Oběť tím, že se nechá dotlačit, aby podepsala úvěr či půjčku, si tak svoji složitou životní situaci paradoxně ještě více zkomplikuje,“ konstatuje Prokopová.

Partner, který stál za půjčkou ženy, mnohdy požádá soud, aby mu bylo svěřeno dítě do výchovy, a argumentuje tím, že je žena zadlužená, bez bytu, s obstaveným příjmem a prakticky nezaplatitelným dluhem. Svoji žádost je ochoten stáhnout, když se žena s dětmi vrátí pokorně domů.

Zaplať, pak budu hodný

„Manžel měl na leasing auto, se kterým podnikal, a půjčky, za které si kupoval elektroniku. Pak už měl tolik půjček, že už mu nikdo nechtěl půjčit, ani je nemohl splácet. Obrátil se na mne, abych si, i když jsem byla na mateřské, vzala půjčku, ze které by splácel ty své,“ vzpomíná prodavačka Anna (35) z Prahy.

Nejdříve to odmítla, protože z mateřské táhla všechny výdaje rodiny. „Tlak byl stále větší, manžel nešetřil ani ranami. Ujišťoval mne, že jakmile mu pomůžu z jeho dluhů, tak budeme žít jinak,“ vzpomíná Anna.

Uvázala se k třicetitisícové půjčce. Peníze předala manželovi. To je viděla naposledy, nic nesplatil. Když jej začali pronásledovat vymahači, násilí doma z jeho strany se zvyšovalo. „Sebral mi každou korunu, až jsem nebyla schopná ani já splácet svoje dluhy. Neměli jsme peníze na jídlo, o to více mne mlátil. Musela jsme odejít do azylového domu.“

Obvykle matky na mateřské nechodí do bank pro tradiční úvěr, které důkladně prověřují bonitu rodiny, ale k soukromníkům pro rychlou půjčku. Tito tzv. investoři nepodléhají žádnému dozoru jako banky. Navíc dají žadatelům takové smluvní podmínky, že v případě nesplácení je exekuce často i na byt nevyhnutelná.