Článek
Ke změně postojů přispěla i hrozba uzavření dolů a hutí na Ostravsku, kde by o práci mohly přijít desetitisíce lidí, a to, že firmy se zbavují lidí, aby snížily svoje náklady.
Změnu postojů Čechů k nezaměstnaným potvrzují dlouhodobé analýzy Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). V roce 1997 si například téměř polovina Čechů myslela, že hlavním důvodem, proč lidé nepracují, je nechuť si zaměstnání najít.
Počet těch, kteří viděli hlavní důvod nezaměstnanosti v nezájmu o práci, rostl ještě v letech 2004 až 2008, tedy v době ekonomického růstu. Od roku 2009 ale nastal prudký obrat. V současnosti si 39 procent občanů myslí, že lidé bez práce prostě nemohou sehnat vůbec žádné zaměstnání, dalších 38 procent je přesvědčeno, že pro lidi není vhodná práce.
Podíl těch, kteří si myslí, že hlavní příčina nezaměstnanosti je v nechuti jít pracovat, klesl na 19 procent.
„Přišla jsem do obchodu jako vždy v půl sedmé. Majitel mi oznámil, že už se mu obchod nevyplácí, a proto ho zavře,“ řekla Právu osmatřicetiletá Běla. „Ve vesnici, kde žiji, to přitom byla jediná pracovní příležitost, v okolí je více nezaměstnaných než pracovních nabídek,“ dodala.
Podle sociologů je ale samozřejmé, že určitá část lidí, kteří nemají práci, tím vyjadřuje skutečně svůj životní způsob. Pracovníci úřadů práce ale na základě životní zkušenosti a dlouhodobé praxe dokážou mezi nezaměstnanými rozlišovat.
Nezaměstnanost je velký strašák
Češi se nejvíce obávají nemoci a úmrtí svých bližních, na druhém místě ale hned ztráty zaměstnání. Podle psychologů je to logické. Ztráta zaměstnání postihuje celou osobnost – od ztráty potřebnosti, smyslu života, životní prestiže po existenční problémy. Obtížná životní situace posiluje alkoholové či drogové závislosti.
„Nezaměstnanost a psychické problémy s ní spojené stojí také za řadou rodinných konfliktů,“ říká socioterapeutka Zdena Prokopová z občanského sdružení ROSA, které pomáhá obětem domácího násilí.
Nezaměstnanost i mladých lidí, potíže najít si místo v životě a následná materiální deprivace podle politologů zvyšují inklinaci mladých k radikálním politickým postojům, k pocitům frustrace a nenávisti ke společnosti.
Podle průzkumů CVVM by 86 procent dotázaných v případě potřeby, aby získali nové zaměstnání, podstoupilo rekvalifikaci. Oželeli by dokonce, aby si zachovali pracovní místo, i přeřazení na jiné, méně kvalifikované místo (76 procent), tolerovali by požadavek na práci přesčas a zvýšené pracovní tempo. Pro 59 procent lidí by byla přijatelná i práce o víkendech, pro 51 procent práce v noci. Více než polovina dotázaných by přijala i hůře placené zaměstnání.
Vývoj změny postojů k nezaměstnanosti dokazuje, že přijmout méně placenou práci bylo v roce 2003 ochotno 25 procent lidí, v letošním roce již 54 procent.
Češi se nechtějí za prací stěhovat
Češi by se ale přes vysokou nezaměstnanost nechtěli za prací stěhovat. Podle sociologů to však není projev neochoty měnit svůj život jako spíš praktický důsledek současné situace na trhu s byty, ale i na trhu práce.
Vysoké nájemné v nájemních bytech dělá stěhování za prací zbytečným, protože lidem by zbývalo po zaplacení nákladů spojených se stěhováním a bydlením někdy méně, než by získali ze sociálních dávek bez stěhování. Velká část českých rodin splácí hypotéku a jsou dluhy přikovány ke svému bytu či domu.
Protože česká rodina je tradičně dvoupříjmová, stěhování se vyplatí rodinám jen tehdy, pokud v novém působišti najdou práci oba partneři. Tento postoj Čechů ke stěhování za prací je dlouhodobý. Stěhovat se za prací je stabilně ochotno pouze 16 až 18 procent občanů.