Čeká nás perný rok, soudí ekonomové

Před českou ekonomikou stojí především výzva otočit vývoj z roku 2020 a nastartovat růst. To se zřejmě nepodaří hned zkraje roku, který začne s nejméně 12 procenty kapacit vypnutých opatřeními proti koronaviru. Do meziročního růstu by se ekonomika mohla vrátit od druhého čtvrtletí díky nižší základně z loňska. Podmínkou ovšem je aspoň částečné zmírnění současných restriktivních opatření. Ze strany poptávky přispěje k nastartování růstu schválený daňový balík. Ne však v takové míře, aby ospravedlnil zadlužování budoucích generací.

Tento rok může pro mnohé z nás představovat naději zejména v tom, že budeme moci opět normálně žít, cestovat, navštěvovat restaurace, koncerty, konference, kulturní instituce a sportovní zápasy. Jakmile se uvolní vládní opatření a ekonomika se přestane dopovat penězi z „eráru“, nastane nepříjemné vystřízlivění. Očekávám zvýšení nezaměstnanosti a růst cen. Proto nás čeká možná vůbec nejtěžší rok v novodobých dějinách.

Lockdowny budou pokračovat. U nás déle než v zahraničí, protože stát nebude schopen distribuovat teplotně náchylné vakcíny. Poroste nezaměstnanost, zastaví se překotný růst mezd z minulých let a s nimi i inflace. Vláda se bude dál snažit utrácet ve jménu utrácení a říkat tomu „proinvestujeme se k blahobytu“. Budeme stavět hladové zdi, což ještě více vytěsní zdroje ze stavění bytů, které už dnes jsou třetinu pod normálem. Ceny bytů kvůli tomu dále porostou. Průmysl obživne zakázkami pro zelené investice EU. Služby budou nadále bity, zejména kultura a cestovní ruch.

Slovem roku 2021 bude bez pochyby vakcína. Je jak hlavní nadějí, tak hlavním rizikem, protože jinou šanci na rychlé a téměř bezbolestné vítězství nad koronavirem nemáme. Zatímco řada lidí vzhlíží k říjnovým volbám do Sněmovny s nadějí na změnu politiky, ekonomicky jsou říjnové volby nebezpečné, protože jim politické strany, a zejména ty vládní, budou přizpůsobovat své kroky.

Lze tak očekávat, že se politici budou chovat ještě méně zodpovědně. Pokud se zvládneme proočkovat, růst může být rekordní, protože porosteme z hlubokého dna. Pokud to nezvládneme, odsune se všechno pozitivní o rok dál.

Pro statisíce českých domácností bude rok 2021 nejtěžším za posledních deset let. Budou čelit citelnému poklesu příjmů i vzrůstající hrozbě propuštění z práce, a to zejména ty, jejichž členové jsou zaměstnáním či podnikáním tak či onak navázáni na cestovní ruch, gastronomii, ubytování či kulturu – obecně na sektor služeb. Nedostatečnou náplastí na tuto bolest bude příznivý vývoj cen energií, zejména elektřiny, která zlevní o pět až deset procent. Ale také potravin, které nebudou v roce 2021 zdražovat tak citelně jako loni.

Česká ekonomika se bude ještě minimálně v první polovině roku vypořádávat s dopady koronavirového šoku. Postižené budou především obory navázané na cestovní ruch, které se budou postupně vzpamatovávat z trojího lockdownu. Otazník však vzhledem k investičním škrtům visí i nad stavebnictvím. Počítat musíme s vyšší nezaměstnaností i pomalejším růstem mezd v důsledku zmírňujícího se napětí na trhu práce. Zklidnit by se měl naproti tomu vývoj spotřebitelských cen. Velkou naději a současně i nejistotu představuje (ne)úspěch vakcinace obyvatel. Bez ní se zřejmě z covidové pasti jinak nedostaneme.

Druhou, třetí vlnou se naděje na hladké oživení ve tvaru jednoduchého „V“ rozplynula. Možná ani dvojité „W“ to nebude. Do úvah tak vstupuje scénář zubatého „L“, ve kterém se ekonomika bude pohupovat nahoře a pak dole, dokud nedostaneme covid pod kontrolu díky do detailu vypracovanému očkovacímu plánu.

Pokud budeme věřit v oživení zahraniční poptávky, česká ekonomika si může za přispění domácích faktorů připsat za celý rok růst okolo 2,5 procenta. Ale bude opravdu velmi záležet na naší schopnosti se vypořádat s pandemií a zda se podaří dál neprohlubovat ztráty podnikatelů a živnostníků, jejichž řady i tak, bohužel, prořídnou.

Pro ekonomický vývoj v novém roce bude zásadní vývoj epidemiologické situace a rychlost očkování. ČR bude podobně jako jiné země řešit otázky související s prodlužováním podpor a kompenzací. Problém veřejného dluhu si zaslouží brutálně otevřenou debatu, ale pochybuji, že se toho ve volebním roce dočkáme.

Oslabovat příjmy státu v krizi nedává žádný smysl a budoucí trajektorie může indikovat k privatizaci veřejných služeb. Samostatným tématem je, do jaké míry budeme schopni se z pandemie poučit – z hlediska efektivního řízení státu, změny ekonomické struktury, a to jak v domácí ekonomice, tak v mezinárodní dělbě práce. Pandemie a války mění svět, toho si musíme být dobře vědomi.