"Je to chronická bolest českého rozpočtu," říká ekonom Jan Švejnar.

"Problém spočívá v tom, že mimořádné příjmy, a to zejména z privatizace, jsou používány na krytí výdajů, které se ale další roky, na rozdíl od příjmů, opakovat budou," dodává. Rozpočet se tak dostává do bludného kruhu opakujících se a zvyšujících se deficitů.

Rozpočet na příští rok počítá s privatizačními příjmy ve výši 37,2 miliardy korun a příjmy z EU ve výši 61,3 miliardy korun.

Ve státním rozpočtu se objevují příjmy, které by v něm být vůbec neměly, potvrzují ekonomičtí experti. Nepocházejí totiž z výběru daní, pojistného či z výnosů činnosti vlády a jejích institucí, které mají tvořit základ rozpočtových příjmů.

"A co je horšího," říká člen rozpočtového výboru Sněmovny Miroslav Kalousek (KDU-ČSL), "tato situace se opakuje prakticky řadu let. Do rozpočtu každý rok plynuly příjmy z vymožených dluhů jiných zemí vůči České republice, z mimořádných výnosů či příjmy z privatizace, a to řádově v desítkách miliard korun. To ale v podstatě znamená, že oficiální deficit by se měl o tyto mimořádné příjmy zvýšit," dodává.

Chybějí reformy

"Do nekonečna se to ale takto dělat nedá, stejně nezbude nic jiného než omezit výdaje. Budeme-li mít schodek nižší jen díky privatizacím, pohled ratingových agentur a investorů na nás se nezlepší," říká analytik Raiffeisenbank Aleš Michl.

To, že se mimořádné příjmy do rozpočtu zařazují, má svoji zcela přesně pojmenovanou příčinu. Chybějí reformy, které by snižovaly výdaje, a příjmy rozpočtu nerostou tak rychle, jak by vyžadovaly výdaje.

O potřebě reformovat výdajovou stránku rozpočtu se hovoří nepřetržitě od roku 1992. Žádná vláda však k razantním reformám nepřikročila, shodují se výjimečně politici i ekonomičtí analytici.

Je to logické, řekl Právu před několika lety tehdejší ministr financí za US-DEU Ivan Pilip. "Každá strana chápe význam a potřebu reforem, každá současně ví, že se jedná o nepopulární kroky, které mohou způsobit odliv voličské přízně," uvedl.

Když se vláda premiéra Vladimíra Špidly (ČSSD) pokusila po roce 2002 zahájit reformu veřejných financí, dokonce popudila i odbory. Z reformy se podařilo prosadit jen několik bodů. Jejich efekt, tedy snížení výdajů ze zákona ( tzv. mandatorních), byl na jaře letošního roku, tedy před parlamentními volbami, zcela vymazán smrští nových sociálních zákonů. Jen v příštím roce si zvýšily výdaje státu na sociální oblast o dvacet miliard korun.