Povzbuzeni červnovým rozsudkem vůči Polsku, kdy Evropský soud rozhodl ve prospěch jedné majitelky domu v Polsku, stupňují čeští vlastníci své nároky vůči Česku. Při jednání s ministerstvem naprosto odmítají možnost nějakého mimosoudního vyrovnání za to, že již léta nemohou stanovit výši činží podle svých představ. Podle informací Práva trvají na odškodnění buď penězi, nebo vydáním státních dluhopisů, případně poskytnutím daňových prázdnin.

Ztráty všech soukromých majitelů od roku 1992 vyčíslilo Občanské sdružení majitelů domů (OSMD) na více než 200 miliard korun. Protože ale podle OSMD o odškodnění nežádají všichni a navíc Evropský soud většinou nepřiznává plnou částku, ale zhruba čtvrtinu, počítá sdružení, které má 3700 členů, s tím, že vysoudí něco mezi 30 a 40 miliardami korun. Vedle jeho členů se na Evropský soud obrátilo i Hnutí na obranu majitelů realit.

Svou žalobu OSMD nestáhne v žádném případě, neboť podle nich "jedině rozsudek přiměje ČR k adekvátnímu kroku ve věci kompenzace způsobené finanční újmy".

K nějakému smíru by podle advokátky sdružení majitelů Kláry Veselé Samkové, která již v květnu stížnosti sepsala, mohlo dojít jen teoreticky. Majitelé domů by podle ní v tom případě žádali "poskytnutí velmi silných politických záruk".

Kdo a kolik dostane?

Kdo a kolik peněz by měl od státu dostat jako odškodnění, bude-li ČR odsouzena za porušení práv majitelů domů? V tom nemají jasno ani oni sami. Předseda jejich sdružení Tomislav Šimeček žádal při jedné ze schůzek se zástupci ministerstva pro místní rozvoj individuální přístup, při kterém by každý postižený vyčíslil své ztráty.

Advokátka Veselá se však v takovém případě obává velké administrativy. Navrhuje proto kombinovat tuto formu s paušálním odškodněním. Dostat by ho měli podle ní ale jen ti, kdo se připojili ke společné žalobě. "Kdo si nestěžuje, nemá újmu," uvedla údajně advokátka.

Nejasno je v tom, zda by stejné odškodnění měli dostat restituenti nebo i ti, kdo od nich domy koupili. Ceny takových domů totiž byly nižší právě s ohledem na jejich stav.

Peníze na odškodnění by stát podle Šimečka získal tím, že zruší všechny podpůrné nástroje své bytové politiky. Ještě Paroubkova vláda ve snaze předejít důsledku žaloby zvažovala poskytnutí dotací, kterým by stát kryl náklady na opravy některých nájemních domů vrácených v restituci. Tato možnost se ale ukázala jako složitá. Podporu měli dostat jen ti s největšími ztrátami a ostatní by se mohli cítit poškozeni. Doplatili by na ni i ti, kdo nežádali pomoc od státu a do oprav se pustili za své peníze.

Výpověď z bytu bez důvodu

Od chvíle, kdy do čela ministerstva dosedl nový šéf, občanský demokrat Petr Gandalovič, dostalo jednání úřadu se zástupci majitelů domů jasné obrysy a začala diskuse i o změně občanského zákoníku, který by měl nově upravit podmínky nájmů. Podstatnou změnou, na které se ministerstvo se zástupci sdružení majitelů domů při jedné ze zářijových schůzek shodli, je možnost majitelů vypovědět nájemní smlouvu, aniž by uvedli důvod.

První skupinou, které by se tato úprava měla dotknout, mají být lidé, kterým byl za minulého režimu byt tzv. přidělen národním výborem. Tedy nájemní vztah nevznikl "svobodnou smluvní dohodou". V takových případech se uvažuje o "přiměřeně dlouhé výpovědní lhůtě", aby si nájemník mohl najít nový byt. Co je však myšleno přiměřenou lhůtou, ministerstvo neuvádí. Pouze z dalších závěrů této schůzky lze odvodit, že by mohlo jít o dva roky.

Ministerstvo se s majiteli totiž shodlo na tom, že by výpověď bez udání důvodu byla možná do budoucna u všech nájemních smluv. A právě tady se mluví o rozdílné výpovědní lhůtě: Zatímco nájemník by měl povinnost oznámit svou výpověď tři měsíce dopředu, majitel by musel takovou výpověď oznámit dva roky předem. Tříměsíční lhůta pro majitele by zůstala v případech, kdy např. nájemník neplatí činži.

Bytové náhrady mají zmizet

V budoucnu by již "užívací právo nemělo zasahovat do atributů práva vlastnického". V praxi by to znamenalo, že by se mohl omezit například přechod práv nájmu na osoby blízké v případě úmrtí nebo opuštění domácnosti. Podle ministerstva a majitelů jsou totiž práva těchto osob "poměrně široká" a měla by se omezit. Uvažuje se, že i tady by platila zřejmě dvouletá výpovědní lhůta.

Přitom všem by platilo pravidlo, že by majitel už svému nájemníkovi nemusel zajišťovat tzv. bytovou náhradu, protože tento institut má ze zákona zcela zmizet.

Oprávněnost výpovědi by vždy na žádost nájemníka mohl přezkoumat soud, což je podle ministerstva i majitelů jejich dostatečná ochrana.

Výše nájemného by v budoucnu mělo odpovídat "nájemnému obvyklému, tj. nájemnému, za které by předmětný byt bylo možné pronajmout v daném místě a čase".

Zatímco letošní zákon o jednostranném zvyšování nájemného počítá s tím, že na konci tohoto procesu v roce 2010 bude nájemné představovat až pět procent tržní ceny bytu ročně, sdružení majitelů by rádo dosáhlo sedmi procent.