Žluté kontejnery na sběr plastů zná a využívá v Česku skoro každý. V poslední době se ale hodně hovoří o zálohách na PET lahve.

Tato diskuse je aktuálně vyvolána zejména navrhovanou směrnicí Evropské komise „Single-Use-Plastics“ (SUP), která má zajistit 77procentní zpětný sběru PET lahví do roku 2025 a následně 90procentní sběr do roku 2030.

Znamená to, že současný zavedený systém v Česku moc nefunguje?

Naopak. Systém sběru a recyklace plastů budovaný u nás zhruba 20 let funguje velmi dobře. Češi jsou v třídění opravdu vzdělaní a zodpovědní. Procento zpětného sběru PET lahví dosahuje nyní asi 82 procent a každoročně se zvyšuje. Systém je centralizován a pravidelně auditován, výkonnost lze tedy považovat za transparentní.

Z pohledu EU jde o nadprůměrnou hodnotu. Například ve Francii se zpětný sběr pohybuje na úrovni 56 procent, na Slovensku dosahuje asi 50 procent a v Polsku jen 30 procent.

V zemích EU s již zavedenými systémy záloh dosáhla v roce 2016 průměrná efektivita sběru PET lahví 72 procent. Česko z tohoto pohledu opravdu za ničím nezaostává a cíle směrnice SUP na ro 2025 plní již nyní. Současný systém sběrné sítě je na tyto kapacity vybudován a zafinancován, jsou na něj nastaveny i doplatky za třídění pro obce, které z nich mnohdy dotují svoz komunálního odpadu.

Proč tedy o zpětném výkupu PET lahví uvažujeme?

Objektivní důvod k zavedení záloh nevidím. Myslím si, že tato varianta je nejen nepotřebná, ale i riziková. Pokud celý řetězec sběru nabouráte vyjmutím 40 procent objemu plastů z PET lahví, ohrozí to fungování celé sběrné sítě. Poklesne třídění nejen jiných plastů (PET lahve totiž tvoří 75 procent váhy všech vysbíraných plastů), ale i ostatních komodit. Může to ohrozit fungující systém nejen separovaného, ale i komunálního odpadu.

Vytržení PET lahví do samostatného zálohového systému zhoršilo například v Německu sběr ostatních plastů o více než 10 procent. Přitom právě Německo a dále severské země Norsko, Finsko a také Litva jsou v Evropě dávány za příklady fungujícího zálohového systému s vysokou efektivitou.

Jeho případné zavedení v ČR si vyžádá investiční výdaje na pořízení automatů okolo čtyř až pěti miliard korun a provozní náklady budou zhruba třikrát vyšší než ty stávající.

To se pak může projevit nejen zvýšením ceny finálních produktů – nápojů v PET lahvích, ale i poplatků za komunální odpad. Zaplatí to hlavně spotřebitelé a domácnosti.

Máte představu, o jak vysoké zálohy by šlo?

Přesná výše zatím nezazněla, ale pokud má systém dosahovat 90procentního zpětného odběru, pak se hovoří o nutnosti zálohy ve výši minimálně šest korun za kus nebo i více. Míra vracení je přímo závislá na výši zálohy. Pokud ji nastavíte dostatečně vysokou, pak se vracení asi zlepší. Otázkou je, za jakou cenu. Zavedení záloh se totiž zaměřuje na jeden jediný cíl a ostatní tak trochu hází přes palubu.

Jak se k tomuto návrhu stavějí spotřebitelé?

Dost často slýchám ze „zaručených“ průzkumů, že by spotřebitelé zavedení zálohovaných lahví preferovali, nebo dokonce uvítali. Takové názory při znalosti praktických důsledků nejen odporují selskému rozumu, ale hlavně vyplývají z mylných očekávání dotázaných.

Celou aktivitu ohledně záloh vnímám jako marketingovou kampaň pro instalaci automatů a snahu o monopolizaci trhu. Pro vesnické obchody a některé menší konkurenty v nealku by to mohlo znamenat i ukončení činnosti.

V případě zálohované PET lahve se totiž nejedná o vratnou, znovu naplnitelnou lahev, nýbrž o lahev, která by byla po vrácení do nápojového automatu slisována a následně recyklována.

Některé neporušené PET lahve by se vracely, zmačkané lahve nebo jiné plasty by se házely do kontejnerů?

Přesně tak. Spotřebitel by tak musel PET lahve po vypití skladovat doma v neporušeném stavu, potom je dopravit zpět do místa prodeje, kde by mu byla vrácena záloha. Skladování, manipulace i doprava lahví v neporušeném stavu zpět by tak spotřebiteli značně snižovaly komfort a znamenaly by další čas a náklady na nesmyslné převážení prázdných lahví.

Neznám nikoho, kdo by po pochopení, o co se jedná, byl ochoten doma v bytě skladovat neporušené prázdné PET lahve, ty pak pytlích zabírajících půl kufru auta vozil zpátky do supermarketu a čekal, zda mu automat vrátí všechny peníze ze záloh, nebo některé lahve vyhodí jako zdeformované.

Nyní spotřebitel prázdné lahve prostě sešlape a odnese do žluté popelnice vzdálené v průměru do 100 metrů od bydliště, a to bez dalších zbytečností.