Z této sumy stát nevidí na daních a sociálních odvodech ani korunu. Kdyby se podařilo zdanit půl bilionu korun, přínos do státní kasy by se pohyboval v řádu desítek miliard.

Z pohledu statistiky představuje tato daňově „nepodchycená“ ekonomika zhruba 10,9 procenta hrubého domácího produktu země. „ČSÚ do výpočtu HDP zahrnuje také aktivity z tzv. nezjištěné ekonomiky. Její celkový podíl v roce 2016 činil 10,9 % HDP. Největší část představovala stínová (šedá) ekonomika, a to ve výši 8,5 % HDP. Tam zahrnujeme jednak tzv. melouchy, zkreslování účetních údajů z důvodu krácení daní a odvodů a v neposlední řadě i zaměstnávání lidí „načerno“.

Nelegální aktivity jako prostituce, drogy, pašování a další představovaly v témže roce 0,5 procenta HDP. Zbytek jsou aktivity jako zemědělské samozásobení, individuální bytová výstavba a další,“ vysvětluje odhady stínové ekonomiky k HDP Vladimír Kermiet, ředitel odboru národních účtů ČSÚ.

Podle studie Centra ekonomických a tržních analýz z roku 2015 „Stínová ekonomika v České republice“ Češi ročně před veřejnými institucemi skryli ekonomické transakce v rozsahu až 614 miliard korun.

Daňovému systému rozumí jen 27 procent občanůz průzkumu CVVM

„Objem i podíl šedé ekonomiky v Česku přesto rok od roku klesá. Velký vliv na omezení prostoru pro šedou ekonomiku má nárůst bezhotovostních plateb a vyšší životní úroveň lidí, růst mezd a platů,“ řekl Právu hlavní ekonom Czech Fundu Lukáš Kovanda.

Šedá ekonomika není podle něj nějakým českým specifikem, znají ji a potýkají se s ní po celém světě. Podle Kovandy se jejím rozsahem pomalu blížíme objemům ve vyspělých západoevropských a severských zemích.

To ostatně potvrzují i odhady mezinárodních institucí. Podle studie Mezinárodního měnového fondu (MMF), kdy se analyzovaly podmínky celkem 158 států světa, rozsah šedé ekonomiky v České republice byl v roce 2017 pod celoevropským průměrem (11,2 %). Objem šedé ekonomiky v ČR (9,2 %) byl podle MMF dokonce nižší než v Belgii, v níž sídlí orgány EU.

Největší podíl šedé ekonomiky se podle MMF najde v Bulharsku (19,2 %), Turecku, Chorvatsku, ale i v Itálii (12,9 %). Nejmenší podíl šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu je ve skandinávských státech (kolem 7 procent), dále v Rakousku (4,6 %) a Švýcarsku (3,9 %).

Podle některých ekonomů hlavním zdrojem šedé ekonomiky jsou vysoké daně, kdy rozdíl mezi platbou na ruku a platbou s odvedením daní je tak výrazný, že se vyplatí riskovat neplacení daní. Vliv má i přílišná regulace, dále hrozba nezaměstnanosti a hospodářské potíže země, kdy lidé nemají peníze. Významnou roli hrají i daňový systém a kontrola, jinak řečeno schopnost státu vybrat daně.

Schází povědomí o smyslu daní

Z těchto hledisek se ale vymykají právě severské státy, kde podíl šedé ekonomiky je obecně nízký, přitom tyto země mají vysoké zdanění práce i majetku. Současně jsou to však země, kde si lidé dobře uvědomují smysl placení daní, kde se s daněmi hospodaří rozumně a lidé vědí, že za ně dostanou od státu řadu kvalitních služeb. Nízký podíl šedé ekonomiky je podle ekonomů i v zemích, kde existují jasné daňové zákony a zažitá praxe, kde je dobrá vymahatelnost práva.

V Česku je vztah občanů ke státu i k placení daní stále poněkud rozvolněný. Až šedesát procent občanů si podle průzkumu CVVM myslí, že pro lidi s nízkými příjmy jsou daně příliš vysoké, a daňovému systému rozumí jen 27 procent občanů. Značná část občanů zastává názor, že většinu peněz z daní stát neefektivně promrhá. Přesto deklarace vlády, že je schopna vybírat daně a že chce postihovat daňové úniky, může situaci zlepšit. V tom je podle Kovandy také přínos zavedení kontrolních hlášení a elektronické evidence tržeb.