V rámci celé osmadvacítky podíl dětí a mladistvých ohrožených chudobou klesl z 27,5 procenta v roce 2010 na 26,4 procenta v roce 2016. V současnosti je tak těmito sociálními problémy ohroženo 24,8 miliónu evropských dětí.

V Dánsku jde o 13,8 procenta dětí. Ve Finsku je to 14,7 procenta, ve Slovinsku 14,9, v Česku 17,4 a v Nizozemsku 17,4.

Nejhůře na tom je Rumunsko, kde je v ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením 49,2 procenta osob mladších 18 let. V Bulharsku pak jde o 45,6 procenta dětí a mladistvých. Nad třicetiprocentní hranicí je ještě Řecko (37,5), Maďarsko (33,6), Španělsko (32,9), Itálie (32,8) a Litva (32,4).

Největší pokles ohrožení dětí chudobou v letech 2010 až 2016 zaznamenalo Lotyšsko, o 17,5 procentního bodu ze 42,2 procenta na 24,7 procenta. Naopak k největšímu nárůstu došlo v Řecku, o 8,8 procentního bodu z 28,7 procenta na 37,5 procenta.

Ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením

Chudobou nebo sociálním vyloučením jsou podle definice Eurostatu ohroženy takové osoby mladší 18 let, které žijí v domácnostech, které splňují minimálně jednu z následujících tří podmínek:

1) I po obdržení sociálních dávek žijí pod hranicí chudoby, to znamená, že jejich příjmy jsou pod 60 procenty mediánu dané země.

2) Jsou v materiální nouzi. To znamená, že si nemohou dovolit minimálně tři z následujících položek:

- nájem nebo splácení půjčky
- dostatečně vytápět obydlí
- nečekaný výdaj
- pravidelně jíst maso nebo bílkoviny
- jet na dovolenou
- televizi
- pračku
- automobil
- telefon

3) Jde o domácnosti s velmi nízkou intenzitou práce. To znamená, že členové domácnosti v produktivním věku v posledních 12 měsících celkem pracovali méně než 20 procent svého celkového potenciálu.