Poslaneckou sněmovnou prošla těsně před Vánocemi novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která zásadně mění podmínky náhrad za újmy na hospodaření způsobené ochranou přírody pro státní podniky. Senát však novelu poslancům vrátil. Jak tento krok vnímáte?

Pozitivně, a to ze dvou důvodů. Prvním je skutečnost, že novela předložená ministerstvem životního prostředí omezuje kompetence místních samospráv. Není divu, že se starostové brání takové úpravě. Chtějí mít určitý prostor ke spolurozhodování, například se podílet na vyhlašování zonací, plánu péče a podobně.

A druhý důvod se nás už bytostně týká. Podle novely nemají být státním organizacím propláceny náhrady za újmy při hospodaření vzniklé z důvodu ochrany přírody. Až dosud byla omezení vlastníkům lesa proplácena. Je totiž v pořádku, aby ten, kdo uplatňuje požadavky pod záminkou ochrany přírody způsobující újmu v hospodaření kteréhokoliv vlastníka, si byl této újmy vědom a zaplatil za ni.

Ale to znamená, že si stát sám sobě platí za to, že chrání svou přírodu.

Pokud přijmeme tento princip, pak se ptám, jestli mohou státní podniky, tedy i Lesy České republiky, přestat platit daně? Ty přece také odvádíme do státní pokladny, tedy stát státu.

Do jaké míry jsou státní lesy, které spravujete, dotčeny požadavky ochrany přírody?

Nějaký stupeň ochrany se už dnes vztahuje na 45 procent lesů v naší správě. Úředník je podle dnešního zákona alespoň částečně regulován tím, že pokud chce omezit hospodaření v lesích, stát za jeho rozhodnutí zaplatí. A to je důležitý fakt, který chce novela zákona změnit.

Věřím, že poslanci nedají na populistické mýty

Kdyby se za omezení na státních pozemcích platit nemuselo, ale u jiných vlastníků ano, budou úředníci z institucí ochrany přírody přicházet s většími a většími nároky a omezeními, která by se dotýkala velmi pravděpodobně zejména státních lesů. A z toho mám obavy. Kde je dnes hospodářský les, o který se staráme, kam lidé chodí na houby, kde sportují a odpočívají, kde se neobávají nebezpečných zlomených větví, přestárlých stromů a zanedbaných či zarostlých cest, tam může být brzy divočina, jakou by rádi měli v lesích například stoupenci Hnutí Duha. A tam už nikdo chtít sportovat nebude.

Ať tedy stát i nadále vynahrazuje všem vlastníkům újmy, které jim způsobuje řada hospodářských omezení spojených s ochranou přírody. To je dobrá cesta i přijatelný kompromis. Senátoři novelu moudře vrátili do Poslanecké sněmovny. Věřím, že i poslanci budou novelu důkladně číst a nedají na populistické mýty, které vyzývají k jejímu schválení.

Jak postupují církevní restituce?

V zásadě jsme na konci procesu. V 99 procentech případů padlo rozhodnutí. Majetky, u nichž jsme se přesvědčili, že došlo k majetkovým křivdám, budou nebo již byly vydány. Ano, zůstává ještě řada sporných případů, ale z hlediska plochy či počtu objektů již nejsou dominantní. Zejména se jedná o majetky řádu německých rytířů, premonstrátů z Teplé nebo benediktinů z Broumova.

Pohlédneme-li na tuto problematiku statisticky, Lesy České republiky k 1. únoru letošního roku evidovaly celkem 2305 výzev k vydání majetku, ve kterých oprávněné osoby uplatnily požadavky na vydání 49 258 pozemků a 1398 staveb. Celkem bylo uzavřeno 2068 dohod o vydání nárokovaného majetku o výměře téměř 80 tisíc hektarů a 262 staveb. Vydáno bylo také 105 staveb a téměř 49 tisíc hektarů pozemků na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a čtyři hektary pozemků na základě rozhodnutí soudu.