Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění a agentury STEM. Podle něj se 78 procent Čechů domnívá, že rozdíly v příjmech lidí jsou příliš velké a měly by se zmenšit. Současně ale dvě třetiny dotázaných považují za správné, aby skutečně schopní lidé měli hodně peněz.

Co lidi štve

Při bližších zkoumáních se ukazuje, že spíše než výše konta rozhoduje o vztahu k bohatým jejich vystupování, styl života a projevované názory. Češi proto podle průzkumů nezávidí velké peníze hokejistům, lékařům či umělcům.

Zejména lehce nadprůměrní boháči dávají na odiv šťastný, bezstarostný život v nadbytkuKateřina Irmanovová, psycholožka

„Češi mají k bohatým diferencovaný přístup,“ potvrzuje psycholožka Kateřina Irmanovová. „A není to ani tak proto, že bychom jako národ byli nějak nadprůměrně závistiví. Především o těch nejbohatších vlastně nic nevíme, neznáme pořádně ani jejich tvář, rodinu, nedávají na odiv svůj majetek. Nejsou provázeni skandály, aférami, zaznamenáváme pouze úspěchy, kdy rozšiřují své firmy, vliv. Na ty jsme automaticky hrdí,“ dodala.

Většina lidí ale zná tzv. VIP tváře, které vídá na jachtách, sjíždět svahy v Aspenu či plavat v bazénu s krásnými modelkami. O nic se nestarají, kašlou na naše starosti, užívají si života, který je veselý, naplněný, pohodový. Ničím jiným ale nevynikají.

„Zejména lehce nadprůměrní boháči dávají na odiv šťastný, bezstarostný život v nadbytku. Ten se ale podstatně liší od našich běžných životů a starostí, které musíme dnes a denně zvládat,“ říká Irmanovová.

Netransparentní majetek

A tady začne hrát svoji roli způsob nabytí majetku, umožňující takový život, potvrzují další psychologové. Češi mají problém s těmi movitými lidmi, jejichž majetky vznikly netransparentním způsobem. Sympatie nebudí ani  obří platy manažerů, jejichž firmy přitom mají u státu velké dluhy či hospodaří se ztrátou.

Problémy zesilují zejména v době, kdy se společnosti nedaří, ekonomika je v krizi. Ke zvyšování sociálního napětí patří i to, že v Česku rostou rychleji příjmy bohatých, příjmy méně movitých se zvyšují výrazně pomaleji.

Ke zlepšení vztahu mezi bohatými a chudými nepřispívá ani to, že zdaňování vysokých příjmů je označováno jako „trestání úspěšných či podkopání tvorby nových pracovních míst“.

Přitom lidé s vysokými příjmy umějí využívat různých metod a způsobů daňové optimalizace, mají daňové poradce, daní svoje příjmy v daňových rájích. Placení daní se tak velmi často efektivně vyhnou.

Společnost se tak rozděluje, potvrzují sociologové. Lidé se středními a nižšími příjmy, které nerostou ani jedné skupině, postupně začínají sami sebe brát jako většinu, ti ostatní, lépe situovaní, představují úzkou skupinu vyvolených, se kterými se jen těžko domluví, které životy obyčejných lidí nezajímají.

V Česku jsou přitom podle analýz OECD nejnižší rozdíly mezi bohatými a chudými. Rozdíly v příjmech pětiny domácností s nejvyššími příjmy a pětiny domácností s nejnižšími příjmy jsou v Česku velmi nízké. V Brazílii je příjem pětiny nejbohatších domácností téměř 16krát vyšší než příjem pětiny nejchudších, v Česku je tento poměr 3,57, vyplývá z tabulky OECD.