Jaká je aktuálně největší neřest Prahy, kterou se chystáte řešit?

Jednoznačně loterie, výherní a loterijní terminály. V září půjde na schválení do zastupitelstva nová vyhláška, která bude upravovat propagaci hazardu, respektive bude jakoukoli reklamu na automaty zakazovat. Na provozovnách, kde je mají, budou smět mít pouze decentně napsáno herna nebo kasino. Žádné neónové tabule, svítící poutače, nápisy Jackpot s částkami. A také nesmí být zvenku vidět dovnitř do provozovny.

Zredukuje nová vyhláška i počet a typ provozoven, kde dnes lidé mohou hrát automaty?

Ano, a to výrazně. Původně mohly být výherní a loterijní automaty a terminály v kasinech, hernách a řekněme v hospodách, tedy v provozovnách se zvláštním režimem. Nicméně neexistovala konkrétní pravidla, podle kterých městské části některé herny rušily, jiné zase nerušily, takže existoval velký prostor pro korupci. My jsme tato pravidla v nové vyhlášce stanovili konkrétně a také jsme zakázali automaty a loterii právě v hospodách a restauracích. Tedy v provozovnách, které neslouží primárně k hraní, ale jdete se tam napít nebo najíst. Tam je totiž největší společenská nebezpečnost v tom, že ti, kteří se napijí, končí ve vedlejších místnostech s automaty, kvůli nimž původně nepřišli.

Kolik provozoven s automaty tedy v Praze zůstane a kdy se tak stane?  

Ve vyhlášce jich bylo 700, fakticky je ovšem těchto provozoven v tuto chvíli 1050. Novou vyhláškou a nařízením snížíme toto číslo na 330. A to hned, jakmile vejde v platnost. Tedy třeba už v září. Ústavní soud zrušil jakoukoliv ochrannou lhůtu. Jakmile úředníci či policie zjistí porušení vyhlášky, přijde buď upozornění, nebo rovnou sankce, které by se měly pohybovat odhadem zhruba okolo 30 tisíc korun.

Jak se vám povedlo, že inkasujete za pronájem míst pro taxi stonásobky s porovnání s vašimi předchůdci? Například za jedenáct stanovišť místo 15 tisíc 1,5 miliónu korun?

Změnil jsem systém výběru správců těchto stání. Jde o velmi lukrativní místa na Staroměstském náměstí, na Malé Straně, u Václavského náměstí nebo například u Rudolfina. Když jsem tam totiž přišel, dozvěděl jsem se, že jsou tu tři místa na stání pro taxikáře pronajata za 3000 korun ročně. Nájem byl stanoven paušálně a na osm let. Nyní tyto smlouvy vypovídáme a postupně o stanoviště soutěžíme. Místo je pak vždy přiklepnuto nejvyšší nabídce.

Kolik celkově může Praha ročně vydělat na pronájmu stanovišť taxislužbám?

Nyní je vysoutěženo jedenáct stanovišť, dohromady jich je 45 a na nich je celkem asi 150 míst. Nelze to říci se stoprocentní jistotou, ale místo 150 tisíc korun přiteče do rozpočtu Prahy pravděpodobně něco kolem 15 miliónů korun ročně. A navíc je proti minulým zvykům velmi nepravděpodobné, že by stanoviště ovládl jeden dispečink, tedy jeden dopravce.

Bude magistrát navyšovat maximální cenu za kilometr? Čeká řidiče taxi ještě nějaká novinka?

Rozhodně nebudeme zvedat do konce volebního období maximální cenu. Půlročně provádíme kalkulace, ale stále to zůstává na 28 korunách za kilometr. Nicméně chystáme novelu vyhlášky, která by měla změnit platnost oprávnění řidiče taxislužby, které je nyní udíleno na neurčito. Podle našeho návrhu by mělo platit jen pět let a pak musí řidič znovu projít zkouškou z místopisu, právních znalostí a z ovládání taxametru.

Jak vidíte šance na schválení vašeho návrhu na regulaci prostituce parlamentem?  

Vláda ho sice zamítla, ale o jeho definitivním osudu rozhodne až parlament. Tam je trochu problémv tom, že politici na národní úrovni řeší tuto problematiku spíše filozoficky, kdežto my v komunální politice to cítíme a vnímáme každý den jako problém, který je třeba řešit a vlastně je jedno jak. Já věřím, že náš návrh, podle něhož je třeba mít lidi, kteří prodávají erotické služby, v registru, samozřejmě neveřejném, který by chránil integritu člověka, je správný.

Čím si myslíte, že namotivujete prostituty a prostitutky, aby se zaregistrovali do tohoto seznamu?

Aby se mohlo něco kontrolovat, musí se vědět, koho kontrolovat. Bez registru to nejde – a já věřím, že by tyto lidi přimělo to, že by registrací získali práva a určitý status. Například by je to chránilo řekněme obchodně ve chvíli, kdy by si prostitutka s klientem smluvila hodinovou službu – a pokud by si to pán rozmyslel po deseti minutách, musel by zaplatit hodinu. Byli by chráněni svými právy. Dnes se tato děvčata v podstatě bojí zavolat policii, i když je na nich nebo v jejich okolí páchán trestný čin. Takhle by se mohly obrátit na policii i na státního zástupce. Stačilo by jen splnit podmínky registrace, tedy 18 let, dobrý zdravotní stav, bezúhonnost a samozřejmě buď občanství, nebo povolení k pobytu.