Článek
Legislativní práce na měnové odluce začaly v létě roku 1992, kdy již bylo zřejmé, že Československo spěje k rozpadu. České ministerstvo financí proto koncem července objednalo výrobu 160 miliónů kolků, které měly odlišit příslušnou část bankovek federální měny.
V zájmu utajení byly kolky vytištěny v kolumbijské Bogotě. Dokonce ani zaměstnanci Státní banky Československé dlouho netušili, jaký je skutečný obsah 400 beden dopravených letecky do pražské centrály. Kolkování podléhaly bankovky v nominální hodnotě 100, 500 a 1000 Kčs. Na většině bankovek byl kolek nalepen, pouze malá část tisícovek měla kolek vytištěný už z výroby.
Občané starší 15 let si mohli hotovost nechat vyměnit do výše 4000 korun. Částky nad tento limit bylo nutné vložit na bankovní účet, nebo si je nechat poslat poštovní složenkou. Platit okolkovanými federálními bankovkami šlo do konce srpna 1993. Pobočky bank prováděly výměnu peněz až do 31. května následujícího roku.
Výroba v zahraničí
První české bankovky i mince byly z velké části vyrobeny v zahraničí. To představovalo značný logistický problém, při jehož řešení bylo nutné sáhnout i k nestandardním metodám. Kolony kamiónů s mincemi se tak přes Německo přesouvaly bez policejní ochrany a bez pojištění, zatímco piloti vládní letky létali s bankovkami z Newcastlu i za špatného počasí, při kterém bylo ruzyňské letiště pro běžný provoz uzavřeno.
Stahované federální bankovky se po kontrole počtu a pravosti pálily v kralupské chemičce, zatímco neplatné mince byly prodány jako šrot firmám obchodujícím s barevnými kovy. Zajímavostí je, že část stahovaných peněz byla před zničením uložena v bývalém raketovém silu v Brdech, které kdysi sloužilo sovětské armádě.