Berlín i Vídeň se rozhodly maximálně využít sedmileté přechodné období, po něž mohly přístup na svůj pracovní trh unijním nováčkům omezovat. Každý zájemce o zaměstnání z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska, Slovinska a tří pobaltských republik tak musel nejprve získat povolení příslušného pracovního úřadu.

Obě země nicméně postupně překážky pro vybrané obory a v německém případě i pro vysokoškolské absolventy odstranily, a z jejich pohledu se tak nyní jen završuje vývoj z posledních let.

Obavy z uvolněného trhu práce se nepotvrdily

Oba sousedé Česka se k ochraně svého pracovního trhu uchýlili z obavy před přívalem levnější pracovní síly z nových členských států, který by podle nich měl negativní dopady na zaměstnanost a mzdy domácích pracovníků. Situace v Británii, Irsku nebo Švédsku, které svůj pracovní trh zcela otevřely už v roce 2004, ale podle odborníků tyto obavy nepotvrdila.

Pozdější odbourání všech překážek v Německu a Rakousku bude podle nich znamenat, že do nich žádný závratný počet uchazečů o práci z nových unijních zemí nezamíří. Ti, kdo odejít chtěli, to už totiž udělali, tvrdí experti.

Legalizace současných pracovních poměrů

Berlín počítá s příchodem zhruba 100 000 lidí za rok, nejsmělejší odhady hovoří o 150 000. Polovinu z nich by podle prognóz měli tvořit sousední Poláci, z nichž část ale údajně jen legalizuje své nynější působení "na černo".

Rakousko očekává asi 20 000 osob. Ze sousedního Česka, Slovenska a Maďarska by jich mělo být maximálně 16 500. Ani české a slovenské úřady žádný velký odliv pracovních sil nepředpokládají.

Nedostatek pracovníků v Německu

Zájem o ně by přitom u sousedů byl. S nedostatkem pracovníků se potýká zejména Německo, kterému chybí pečovatelé, lékaři, inženýři, počítačoví specialisté či zaměstnanci ve stavebnictví a službách.

Tyto profese najdou uplatnění také na rakouském trhu. Zaměstnavatelé z obou zemí se proto s blížícím se dnešním datem začaly intenzivněji obracet na instituce v nových členských státech s poptávkou po kvalifikovaných pracovních silách.