Možnost požádat o oddlužení přinesla v lednu tisícům lidí naději, že vybřednou z finanční tísně bez toho, aby skončili v klasickém konkurzu.

Návrh na povolení oddlužení podává samotný dlužník, soud žádost posoudí, a pokud splňuje všechny náležitosti, může oddlužení povolit. Svůj souhlas však musí vyjádřit i věřitelé. Dlužníkovi pak stačí uhradit minimálně třicet procent dlužné částky, a to buď z rozprodeje majetku, nebo tak, že v průběhu pěti let odevzdává věřitelům všechny své příjmy nad rámec životního minima.

Iluze, že osobní bankrot otevírá dlužníkům pohodlnou cestu ke splacení pouhé třetiny dluhu, ale není na místě. „Vůbec to nemusí dopadnout podle představ dlužníka. Ten se naopak může divit, jakou cestou se celé řízení bude ubírat,“ varoval místopředseda Krajského soudu v Praze Luboš Dörfl.

Co dělat, když se zadlužení stává neúnosným

Už necelé dva měsíce platnosti nového zákona ukazují, v čem lidé nejčastěji chybují. Většina žádostí doručených soudům stále nesplňuje formální náležitosti.

Žadatelé o oddlužení navíc musejí podat žádosti dvě. První o zahájení insolvenčního řízení, druhou o povolení oddlužení. Pokud vyhoví jen podmínkám první žádosti, ocitá se v klasickém konkurzu. „Ten v zásadě znamená zpeněžení majetku osoby, která je v úpadku,“ řekl soudce Dörfl.

Dohoda s věřiteli je nutná

Samotné podání žádosti přitom není podle expertů jednoduché a málokdo se obejde bez pomoci právníka.

„Řadu návrhů na zahájení insolvenčního řízení soudy vůbec neakceptují, protože nejsou opatřeny úředně ověřeným podpisem. V případě žádosti o oddlužení musíte uvést k seznamu majetku také jeho ocenění, v případě nemovitosti dokonce formou znaleckého posudku a další náležitosti,“ vyjmenoval Dörfl.

Už předem by se měl dlužník také dohodnout s věřiteli na způsobu úhrady dlužné částky. „Není to dlužník, ale věřitelé, kdo bude rozhodovat o způsobu, tedy zda se bude zpeněžovat majetek nebo se přistoupí na splátkový kalendář,“ dodal soudce.