Vaše úvahy o možné privatizaci části státních lesů vyvolaly řadu negativních reakcí? Můžete upřesnit, jak jste to myslel?

Když porovnáme držbu lesů v České republice a v zemích evropské patnáctky, tak je zde na první pohled vidět určitý nepoměr. My máme společně s národními parky okolo 70 procent lesů státních. V Německu je to 30 procent, v Rakousku jen kolem 12 procent, ve Francii méně než 10 procent. Na dotaz redaktorky Hospodářských novin jsem připustil, že do budoucna bychom mohli část lesního majetku zprivatizovat.

Tento poměr ve vlastnictví lesů považujete za naši nevýhodu? Stát podle vás není dobrým vlastníkem či hospodářem?

To jsem neřekl. Chci tím jen říci, že stát v těchto zemích ve vlastnictví lesa, ale ani v objemu obchodování se dřevem tak velkou roli nehraje. Jde mi spíše o to, abychom se nad tím zamysleli a tuto otázku prodiskutovali. Rozhodně to není věc, která by se měla odehrát příští týden nebo do roka.

Kdy podle vás bude případný prodej státních lesů aktuální?

Nejdříve po roce 2010. V následujících třech letech se bude na celém území státního podniku Lesy ČR těžit dříví podle smluv, které budou uzavřeny na základě výsledků nedávných výběrových řízení. Paralelně poběží v lesích porovnávání dvou způsobů těžby a prodeje dřeva. Část dřeva bude státní podnik prodávat lesnickým firmám takzvaně na pni, kdy se dřevo hned stává vlastnictvím toho, kdo těží. Při druhém způsobu dřevo po vytěžení zůstane ve vlastnictví podniku a ten je pak sám prodá. Na to by měla navázat korektní odborná diskuse o tom, co je výhodnější. I renomovaní lesničtí odborníci jsou v tom totiž rozděleni do dvou táborů.

Pak už začnete privatizovat?

V příštích letech by měl být také zpracován a schválen zákon o státních lesích, který lépe a přesněji určí postavení a úkoly Lesů ČR. Dnes platný zákon o státním podniku je pro řízení podniku tohoto typu v mnoha směrech ne zcela vyhovující.

Ale je tu přece i lesní zákon...

Ten platí pro všechny vlastníky bez rozdílu a v zásadě řeší jen správu lesa, určuje práva a povinnosti. Zákon, o němž hovořím, by vymezil organizaci státních lesů, způsob kontroly nad hospodařením, způsoby těžby dřeva a jeho prodeje, vliv a podíl krajů na řízení lesů ve vlatnictví státu. V neposlední řadě by pak měl vytvořit podmínky pro možnou budoucí privatizaci části tohoto státního majetku.

Jak velkou část lesů, komu a za jakých podmínek by stát nabídl?

To jsou otázky, které ani zdaleka nejsou na pořadu dne a na něž tudíž dnes neumím odpovědět. Do té doby se musí ještě dořešit předání majetku církvím a projednat, zpracovat a přijmout koncepce hospodaření ve státních lesích.

Část lesníků volá spíše po scelování držby lesa, než po dalším drobení...

Ano, ale ten proces musí být obousměrný. V zájmu všech vlastníků včetně státu je, aby tato držba v daném území nebyla roztříštěná. Kde les zcelit nepůjde, připadá v úvahu vedle prodeje i výměna nebo odkup lesních pozemků státem.

Změní se něco z pohledu běžného občana a návštěvníka lesa? Máme se připravit na oplocené lesy, na tabule se zákazy vstupu?

Na rozdíl od anglosaských zemí je v našich zeměpisných šířkách od dob Rakouska-Uherska tradicí volný vstup do lesa pro každého, kdo se v něm umí chovat. U nás v lesa, ať už patří komukoli, může každý návštěvník relaxovat, sbírat lesní plody, houby a klestí. Tuhle hezkou tradici vždy a všude hájím a budu hájit.