Článek
Zaorálkova kombinace intelektuálního zázemí, vzácného pro většinu funkcionářů soc. dem., s velkým zájmem o osud severní Moravy, což je soc. demokratům blízké, už tenkrát zaujala.
Časem získal svá témata. Vlastně jedno velké téma - vstup České republiky do Evropské unie. "Pro mě je prvotní národní zájem právě přistoupení k EU," prohlásil v červnu 1999. A o půl roku později dodal, že chce-li soc. dem. zvládnout svou úlohu v procesu přistupování k EU, musí zvládnout komunikaci s veřejností. Byl k vlastní straně v tomto ohledu trvale kritický, a to i za Zemanovy vlády. "Mám dojem, že v dialogu s veřejností jsme často selhávali," prohlásil po roce a půl vládnutí někdejšího kmotra.
Ten mu nezůstal nic dlužen a zařadil Zaorálka na čelo seznamu největších vnitrostranických nepřátel. Že tato zášť Zemanovi zůstala dlouho po dobrovolném penzionování, svědčí jeden z letošních vzkazů z Vysočiny žádající odchod z politiky nejen Špidly a Grosse, ale i Zaorálka.
Zároveň si ostravský poslanec vytvořil dalšího vlivného nepříznivce. Václav Klaus asi nikdy nezapomene na Zaorálkovu tiskovou konferenci v září 2001, na níž prohlásil: "To, co řekl pan předseda Klaus o špinavých penězích kdysi, i to, co říká o EU dnes, to jsou vystoupení malého člověka z malého města." Na Klausovu adresu pak použil citát z Shakespearova Hamleta: Když, tak ať je směšnou figurkou doma. Když chce strašit, ať straší v kruhu rodinném.
Zaorálek se statečně bil nejen s dvěma obry, ale také s čaroději nižších kategorií na rodném Ostravsku. Zemanův pokyn zadupat ho stranicky do země se nepodařilo splnit. Stal se moravskoslezským krajským lídrem v minulých volbách do Sněmovny, pozvedával ve svých vystoupeních prapor rozvoje regionu a nakonec byl kraj tak úspěšný, že mezi poslance se z devátého místa kandidátky dostal i Zaorálkův největší rival Petr Lachnit. Odměnou za tento triumf se stalo pro Zaorálka křeslo předsedy Sněmovny.
V tu chvíli už to nebyl někdejší zemanobijec. Od okamžiku, kdy si zajistil pozici krajského lídra a navíc zasedal v předsednictvu ČSSD, ztlumil kritiku vůči stranickým postupům. Za svůj největší úkol v čele dolní komory vyhlásil usnadnění vstupu ČR do Unie. Výsledek? Za posledního půl roku klesla Zaorálkova popularita podle STEM z 52 na 34 procent.
Je ošidné srovnávat různé průzkumy různých agentur, ale nelze přehlédnout, že malý člověk z malého města mezitím po pár měsících v čele státu má podle CVVM 64 procent sympatizantů. Stejně jako fakt, že ze čtveřice nejvyšších ústavních činitelů je Zaorálek, pokud jde o malou viditelnost, na druhém místě za nepřekonatelným Petrem Pithartem.
Co zbylo z někdejších Zaorálkových priorit? Bezpochyby pracuje pro republiku na svých zahraničních cestách, ale mnohem lépe je umějí prodat Václav Klaus a Cyril Svoboda. Angažuje se v diskusích o vztahu politiků a médií, ale zdařilý seminář pod jeho patronací stav na tomto poli nezměnil a snaha o personální obsazení nové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nebyla zatím korunována úspěchem.
A co doma? Moravskoslezský kraj stále nevzkvétá, nezaměstnanost roste, sliby soc. dem. se nenaplnily, tahanice kolem D 47, které lomcují regionem, bývalý krajský lídr blíže nekomentoval. Není náhodný ani jeho neúspěch v klání o místopředsedu ČSSD. Většina delegátů sjezdu mu tak dala najevo, že ho nikdy nepovažovala za svého, ať už kvůli jeho intelektuálství, či rozbrojům se stále uctívaným Zemanem. Ostatně ani šéfem Sněmovny ho napoprvé nezvolili vlastní lidé, aby dostal za vyučenou.
Lubomír Zaorálek dnes působí dojmem politika, který ztratil svou parketu. Zatím naposledy se v televizi ukázal v nedělní Sedmičce. Pronesl mnoho slov. Nebyl to však někdejší nebojácný hodnotitel poměrů, ale spíše ozvučená funkce.
PRÁVO 6. května