Hlavní obsah
Vozíčkář Jaroslav je vitální sportovec Foto: Asociace domácí péče ČR

Vozíčkář porazil rakovinu, dokonce závodně vesluje

Tři čtvrtě roku si Jaroslava Černého z Ústí nad Labem před šesti lety předávali různí lékaři a nevěděli, z čeho pocházejí jeho zhoršující se bolesti zad. Teprve magnetická rezonance odhalila zhoubný nádor v páteři. Dvaasedmdesátiletý vitální sportovec, který i dnes působí o deset let mladší, vážnou nemoc nakonec porazil, kvůli následkům však skončil na vozíku.

Vozíčkář Jaroslav je vitální sportovec Foto: Asociace domácí péče ČR
Vozíčkář porazil rakovinu, dokonce závodně vesluje

Do svého bytu se jako invalida vrátit nemohl. V městském bytě zvláštního určení, který se mu po několika peripetiích podařilo sehnat, mu dnes visí medaile z veslování a dvakrát až třikrát týdně za ním docházejí sestřičky z domácí péče.

„V bytě, kde jsem dřív bydlel, jsem měl třicet schodů do prvního patra bez výtahu, úzké dveře do koupelny, které se nedaly opravit. Než se nám s partnerkou podařilo sehnat byt, musel jsem strávit v nemocnici měsíc navíc,“ řekl Právu Jaroslav. Ten je dnes jednou z tváří projektu Doma nejlíp, který na příští rok chystá Asociace domácí péče ČR.

„Myslel jsem si, že za půl roku slezu z vozíku a vrátím se domů, ale už jsem tu pět let. Je sice bezbariérově upravený, ale ani tak nevyhovuje vozíčkáři mého typu. Je tu například vana, do které se dostávám opravdu velmi složitě,“ líčil své útrapy muž. „Děláme hlavně cvičení a rehabilitace. Můj stav vyžaduje protahování, uvolňování kloubů, hlavně nohou,“ popsal. Právě díky jedné ze sestřiček se dostal k veslování.

„Dřív jsem hodně sportoval a k tomu, abych se mohl pohybovat na vozíku, musím posilovat horní část těla. Sestřička byla dřív reprezentantka a spolupracuje s veslařským klubem. Jezdím veslovat na Labe, účastním se závodů, jezdím i na dvojskifu, začal jsem jezdit i na ručním kole. V zimě jezdím na veslařském trenažéru. Dostal jsem nabídku, že bych si veslařský trenažér mohl vzít domů. Bohužel se mi sem nevejde,“ dodal.

Sestry odcházejí

Pacientů, kteří jsou podobně jako Jaroslav ošetřováni doma, zřejmě ubyde. Z agentur domácí péče totiž houfně odcházejí nezbytné zdravotní sestry, které mají v porovnání se sestrami v nemocnicích nízké platy.

Průměrná mzda zdravotní sestry v roce 2018 v domácí péči byla 26 725 korun, v nemocnicích vydělávají měsíčně o víc než deset tisíc víc. V příštím roce půjde na domácí péči 300 milionů navíc, ale ani to nestačí.

„Úbytek sester je takový, že zdaleka ne všichni pacienti, kteří by mohli stonat doma, mají tu šanci,“ řekla nedávno v parlamentu Ludmila Kučerová, koordinátorka sociální oblasti Charity ČR, která domácí péči také poskytuje. „Krachující poskytovatele skupují řetězce, které neposkytují problematickou zdravotní péči, neošetřují tedy umírající pacienty nebo ty, o něž je potřeba se starat v noci,“ sdělila Kučerová.

Mnoho pacientů tak končí v nemocnicích, které nejsou nafukovací. „V domácí péči je dnes zhruba 150 tisíc pacientů. Kapacita lůžek všech nemocnic v ČR je asi 77 tisíc,“ upozornila.

„Máme pacienty s roztroušenou sklerózou, kvadruplegiky. Dostávají se k nám pacienti, kteří chtějí být v domácí péči, ale protože nemáme sestry, nemůžeme je přijmout. Jsou odkázáni na hospitalizaci,“ doplnila Květa Vydrová z Charitní ošetřovatelské služby Plzeň.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků