Článek
Bydlíme v hotelu Tropical, kolem je Amazonie. Už ráno je 31 stupňů Celsia. V místě, kde ještě nikdy neviděli sníh, je v polovině listopadu hotel plný vánočních stromečků s ozdobami, jakoby dovezenými odkudsi z Jablonce. V průběhu dne teplota narůstá, když opouštíme Manaus, je ve městě 42,5 stupně Celsia.
Pohyb vpřed je v Amazonii vidět, ale přesto je i tento čtvrtý nejvyspělejší stát federativní Brazílie stále ještě rozvojovou ekonomikou. Manželka velmi trefně říká, že se to pozná podle toho, že lidé chodí pěšky a v rukách či na různých vozících převážejí velké předměty. Byli jsme však i v Teatro Amazonas, postaveném v roce 1896 (vlastně v době našeho Národního divadla), tedy při kaučukové horečce, kdy sem dojížděli zpěváci z La Scaly, na malém dopoledním koncertu Amazonské filharmonie, která nám uprostřed deštného pralesa zahrála dvě části Dvořákovy Novosvětské. V orchestru prý bývali i Češi, teď tam dominují Bulhaři a Bělorusové.
Prezident Klaus s manželkou v Teatro Amazonas
Radnice dvoumiliónového města dělá velký dojem svou prostotou a provizorností, žádná honosnost. Odpovídá to domečkům kolem. Sedmdesátiletý starosta mluví o Dubčekovi, nikoli o roce 1989. Přesně stejně mluvili před několika dny páni profesoři na univerzitě v Limě. Snažím se jim vysvětlit, že náš vývoj po listopadu 1989 není navázáním na koncept socialismu s lidskou tváří, ale zcela úspěšný v tom nejsem. Přejí si, aby to tak bylo.
Prezident při setkání se starostou města Manaus Amazoninem Mendesem
Vládu Amazonie dnes v našich jednáních zastupuje vice-guvernér, prezident Nejvyššího soudu a několik ministrů. Guvernér je v Dubaji na předschůzce ke Kodaňské konferenci. Všichni Brazilci se těší na to, že v Kodani dojde k celosvětové dohodě o omezení CO2. Nechápu proč, protože si myslím, že jim to nemůže nic přinést, maximálně nějaké nové zákazy. Po dlouhé diskuzi je mi to vysvětleno: ekonomický a sociální vzestup v Amazonii brzdí to, že nesmí kácet amazonské pralesy a na uvolněných místech budovat silnice, města a průmyslové zóny. Odpovídám, že po „úspěšném“ výsledku Kodaňské konference to bude ještě horší. Jejich trumf je nečekaný: součástí Kodaně musí být to, že jim zákaz kácet deštný prales bude finančně kompenzován! Otázal jsem se: kým? Odpovědí bylo: světem! Nevěřím svým uším.
Přelétáváme do hlavního města Brasília, je to „jen“ dvě a půl hodiny letu. Byl jsem tam jako předseda vlády v roce 1994 a mám vzpomínku na uměle vybudované město, bez života, bez zázemí. Moc se těším zjistit, jestli se to nějak změnilo.
Prezident Klaus před jednáním s viceguvernérem Amazonie Omarem Azizem
Brazílie se dere dopředu. Po desetiletích vojenských diktátorů a hrozivých hyperinflací znamená vláda prezidenta Luly největší mocenskou změnu za poslední půlstoletí. Došlo k výměně větší části politické elity, dříve se měnila jen malá špička v čele a zbytek zůstával.
Svět Brazílii bere vážně. Rodí se nová zkratka „BRIC“ (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), která si stále více říká o své místo na slunci. Staré velmoci to pořád nechtějí brát v úvahu. Dnes je zde na návštěvě íránský prezident Ahmadínežád (bydlí ve stejném hotelu!), zítra já a následující den přijíždí prezident Sarkozy. Současná krize Brazílii postihla relativně málo, což není žádné velké překvapení. Všiml jsem si, že vývoz Brazílie v roce 2008 dosáhl 198 mld. amerických dolarů. To číslo nikomu nic neříká, dokud se neřekne, že ve stejném roce vývoz ČR, která má dvacetkrát méně obyvatel, byl ve výši 147 mld. dolarů. Brazílie má svůj velký vnitřní trh, a proto je míra její otevřenosti – a tím i zranitelnosti – daleko menší.
Po přistání na letišti v Brasilii
Sebevědomý brazilský prezident však řekl, že krizi zavinili „white people with blue eyes“. A nejen toto. I já s ním souhlasím, že Brazílie nemůže mít v Mezinárodním měnovém fondu a ve Světové bance stejnou hlasovací sílu jako Belgie. To, že má stejnou sílu, je zcela absurdní.
Prší. Asi přijdeme o – prý zcela mimořádný – uvítací ceremoniál a dvacet jedna dělových salv. Nepřišli jsme, ale zmokli jsme.