Článek
Zdá se, že z přijaté rezoluce 1483 o zrušení sankcí a obnově Iráku nakonec vychází světová organizace lépe než sami vítězové vojenského tažení - Američané s Brity.
USA sice může těšit, že dokument legalizuje jejich a britskou okupační správu, a tím nepřímo i vlastní invazi, proti níž se postavila většina členů Rady bezpečnosti, ale neobešlo se to bez ústupků.
Prezident Bush, jenž od loňska energicky eskaloval krizi kolem Saddáma a před spuštěním války neslyšel na varování hlavních zemí v RB, nakonec souhlasil s nezávislou rolí OSN při formování nové irácké vlády i při humanitární pomoci.
K postupnému návratu do pelotonu OSN vede Ameriku skutečnost, že při sanaci poválečného chaosu v Iráku evidentně naráží na hranice svých možností. A i když si chce udržet hlavní vliv, nemíní nést náklady obnovy sama.
Bush na tom navíc není po vojenském vítězství v Iráku nijak zvlášť dobře. I když 80 procent Američanů věří, že je ochrání před teroristy, s míjejícími týdny rostou rozpaky nad neúspěchem USA najít irácké zbraně hromadného ničení.
Jejich existencí přitom prezident ospravedlňoval válku. Pak následovaly vyhýbavé výroky předních činitelů jeho administrativy, že hledání potrvá dlouho a ve čtvrtek vyšlo najevo, že CIA dodatečně přehodnocuje hrozbu Saddámova arzenálu pro USA.
Ve světě se mezitím zaktivizovala teroristická fronta a nahněvaní senátoři ve Washingtonu Bushovi vytýkají, že není schopen určit perspektivu, v níž se USA budou muset v Iráku angažovat.
Na hlavu USA a Británie kromě toho padá odpovědnost za vyrabování cenných iráckých kulturních památek, za explozi kriminality a za pokračující humanitární krizi, jimž jsou jako okupační mocnosti povinny čelit.
V této zapeklité situaci vrací nová rezoluce OSN zpět do hry - řečeno slovy francouzského ministra zahraničí Dominique de Villepina. Ponechává ale hlavní tíhu politické odpovědnosti na okupačních mocnostech USA a Británii, takže jim podle mezinárodního práva dává prostor vyřešit problémy, které invazí částečně vyvolaly.
OSN má nyní ovšem také právo podílet se na kontrole řízení fondu obnovy Iráku a po roce v Radě bezpečnosti zhodnotit plnění dokumentu, tedy i počínání americko-britské okupační správy. Čas tedy pracuje pro světovou organizaci, jelikož jak Washington, tak Londýn se budou snažit dřív nebo později iráckého břemene zbavit.
PRÁVO 24. května 2003