Stanjura: S ANO do vlády nevstoupíme. Ať už s Babišem, nebo bez něj

Kandiduji, mám zájem se vrátit. Záleží, jak rozhodnou voliči. Proto děláme kampaň, pokoušíme se voliče přesvědčit, aby nás sem znovu poslali.

V kampani se snažíme pozitivně mluvit o programu a nepřemýšlet o tom, s kým ano, s kým ne, byť vím, že vás to zajímá.

My to máme dávno vyřešené. Hnutí ANO bez Andreje Babiše je protimluv, nic takového neexistuje. Jestliže říkáme, že ANO je hnutí jednoho muže, že hnutí ANO je Andrej Babiš, tak říkáme, že takový model není reálný. To se nemusím kolegů z ANO ani ptát. My jsme jasně řekli, že s Andrejem Babišem do vlády nevstoupíme.

Nechceme ale každý rozhovor, každý mítink s občany zahajovat křikem, s kým nepůjdeme, a soutěžit s ostatními, kdo to řekne silněji. Naopak. Střet programů, střet různých řešení, to je to, co bychom měli voličům nabízet. Doporučuji všem, aby se rozhodovali na základě tohoto, a ne toho, kdo má vtipnější hesla, lepší fotky a marketing. To ke kampani samozřejmě patří, ale nemělo by to být na prvním místě.

Ano, můžeme. Andrej Babiš spoustu věcí z našeho programu opsal. U něj, i u hnutí ANO není žádná názorová stálost. Mnohokrát jsme u nich viděli názorové obraty o sto osmdesát stupňů. Člověk ví, co může očekávat od ODS, ví, co může očekávat od ČSSD, i když s nimi nesouhlasím, ví, co může čekat od lidovců a komunistů, tady ale neví. Je to všehochuť odleva doprava, pro každého něco.

Navíc Andrej Babiš veřejně řekl, že bude kandidát na premiéra, i když bude obviněn. Pak reálně hrozí, že budeme mít stíhaného kandidáta na premiéra, a to je hrozná představa.

Myšlenkami na neúspěch se určitě nezabýváme. Chceme přesvědčit voliče, aby se rozhodovali podle programu, aby porovnávali programy různých stran, který je pro ně nejvýhodnější. Naše nabídka zvýšení čistých platů o sedm procent pro všechny je výhodná (ODS chce zavést patnáctiprocentní daň z hrubé mzdy místo superhrubé, což by mělo plošně zvýšit čistou mzdu o sedm procent, chce také snížit odvody hrazené zaměstnavatelem o dvě procenta).

Nechceme dělat to, co jiní, rozdělovat zaměstnance ve státním sektoru a soukromém, a stavět je proti sobě. Naše návrhy pomohou úplně všem.

Je dobře, že je to teď velké téma. Největším problémem české ekonomiky jsou opravdu nízké mzdy. V posledním týdnu jsme sledovali boj o zvýšení platů státním zaměstnancům o deset procent. Náš návrh zvednout mzdy všem o sedm procent je vlastně ten samý a bez vyjednávání. Bez toho, aby musel každý ve své firmě vyjednávat, to je na úkor státu.

Navíc naše jednoduché opatření by přišlo státní rozpočet zhruba na 40 miliard. Podle údajů ministerstva financí by zvýšení, které si vyjednaly odbory, stálo 23 miliard, ale týkalo by se jen 450 tisíc zaměstnanců. Náš návrh by se týkal všech pěti miliónů zaměstnanců.

Druhá věc je, že my bychom preferovali jiný způsob zvýšení platů. Odbory a vláda chtějí řešit tarifní složku mzdy, a to si myslím, že není úplně dobře. Musíme dát větší prostor ředitelům škol, aby odměňovali skutečně ty nejlepší. Ne, že se zvýší tabulkové platy.

To je přece úplně normální, že to bude v rukou ředitelů. Nevím, jak to máte u vás, ale váš nadřízený také určitě rozhoduje o té netarifní složce, odměňuje vás. Odmítám rétoriku, že kdo ví, zda to ředitelé budou dělat. To pak ať rozhoduje ministr školství, když je nejspravedlivější. Pak je logika, že všem dám stejně, a nejsem schopen odměnit ty nejlepší.

Všichni politici se aspoň v rétorice shodují, že školství je priorita. Žádného politika jsem nikdy neslyšel říct, že to tak není. Fajn, ale podívejme se pak na rozpočty.

My jsme sestavili Vyšehradskou deklaraci, kde jsme stanovili dvanáct podmínek, za nichž půjdeme do vlády. Tam jasně říkáme, že školství musí být politická, ale i finanční priorita. Tudíž, že tam skutečně musí dojít k výraznému navýšení. Myslím, že na to máme i některé interní zdroje. Pokud říkáme, že je něco priorita, tak tam peníze musíme přinést. Platy učitelů jsou pro nás investice do budoucnosti. To se neprojeví za rok nebo za dva, ale pokud chceme udržet kvalitní učitele, tak jim mzdy zvýšit musíme.

Nám se všichni smáli, když jsme před krajskými volbami říkali, že průměrný plat učitele by měl být pětatřicet tisíc. Dnes vidíme, že už jsou návrhy, které jdou výš. My neříkáme, že by se mělo zvedat jen osobní ohodnocení, ale z podstatné části ano. Často vidíme, že když se zvednou tarifní platy, naopak ta osobní složka se pak snižuje.

Mně už to dávno připadá, ale to je otázka výkladu. Ale máte pravdu, já nechci říkat, že všechno zapříčinila jen tato vláda. Tak jednoduché to není. Vláda musí mít jen několik priorit. Když vláda řekne, že jejich priorita jsou finance, daně, zdravotnictví, sociální systém, školství... tak to je všechno pravda. Nikdo si nedovolí říct, že některá oblast není tak důležitá.

Ale pak máte rozpočet, a tam se ty priority ukazují jasně. Tato vláda zaváděla ve školách zbytečnou byrokracii, která akorát ze systému ubírala peněz. Když se bavíte s učiteli, tak řeknou, kolik času jim zabere vyplňování různých hlášení a formulářů. A já se ptám, co se s těmi daty děje? Využívají se efektivně? Nebo se jen hromadí nějaká data, abychom jednou za čas zveřejnili souhrn čísel? Jaký to má dopad na vzdělanost?

Proto si myslím, že nastala doba, kdy ekonomice se daří, a to se má investovat do budoucnosti. Teď je pravý čas na velký rozvoj.

Ten názor jsem četl nejen od vás, ale i od jiných komentátorů. Já takový názor prostě nemám. Já myslím, že to jsou věci, které plně nekopírují náš program. Když mluvíme o snížení daní o sedm procent, klidně si umím představit, že to nakonec bude šest procent. Ale pro nás je důležité, aby se daně snižovaly vůbec.

Tady máme jasnou nabídku. Není tam nic, co by zabraňovalo vzniku rozumné koalice. Slyšel jsem, že by třeba mohl vadit náš návrh vyjednat si výjimku z povinnosti přijmout euro. Ale přece když se podíváte na většinový názor české společnosti a českých podnikatelů, ti euro teď nechtějí. My říkáme, pokud bude euro výhodné pro ČR, pro naše občany a podnikatele, tak do toho vstupme. Teď ale otevřeně říkáme, že nechceme platit řecké dluhy a ručit za banky v jižním křídle eurozóny penězi českých daňových poplatníků.

Však on také čte náš program, a vždycky s nějakým zpožděním - měsíc, dva, nebo tři - si z toho něco vezme. Já se tomu usmívám, protože hnutí ANO je v Bruselu v té nejvíc eurofederalistické frakci. Jako by tady něco zatajovali. Ať se ANO zeptá svých voličů. Ať srovná názory Andreje Babiše a názory těch největších eurofederalistů v Bruselu. A který bod vám připadá, že bychom ho nedokázali prosadit?

Já si to vůbec nemyslím. Jsou přece dvě různé věci, jestli mám povinnost a termín přijetí. My říkáme, zbavme se té povinnosti, abychom nechali prostor na svobodné rozhodnutí občanů ČR. Současně říkáme, teď euro nechceme, a to je pravda. Teď to pro ČR výhodné není. Možná z politických důvodů, že by nám někdo v Bruselu poklepal na rameno, ale jinak to výhodné není. Dnes máme svobodu ovlivňovat měnovou, tím i ekonomickou politiku vlády.

Já ten názor nemám.

Můžeme se shodnout. Kdyby došlo k vyjednávání, tak to není věc, na které by se lámal chleba. V minulém volebním období jsme se například s TOP 09 neshodli na fiskálním kompaktu. Pořád říkali, že to ODS brzdí. A v tomto volebním období měla ODS pouhých šestnáct poslanců, a fiskální kompakt stále není ratifikován.

Náš názor je vlastně pravdivý. Někteří se za něj možná stydí a neříkají to tak nahlas jako my, ale i tento krok směrem k bankovní unii Sněmovna nakonec odložila. Kdyby tu bylo tolik příznivců eurozóny a bankovní unie, byl by tento dokument v uplynulých čtyřech letech určitě schválen.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.